Nedražice

Majitelé Nedražic se i poté velmi často střídali a pouze rod Merklínských z Merklína zde sídlil téměř sto let, od poloviny 17. do poloviny 18. století. Za Merklínských zřejmě celý poplužní dvůr i s tvrzí vyhořely a musely být opraveny a částečně znovu vystavěny v barokním slohu. Od roku 1801 patřil statek Helmům z Albenreuthu, kteří nechali zámeček někdy na konci 19. či počátku 20. století romanticky upravit. V jejich majetku zůstaly Nedražice až do roku 1945, poté se stal zámeček majetkem státního statku a sloužil až do 80. let jako byty. Od té doby je opuštěn a i vzhledem k předchozí nedostatečné údržbě je dnes jeho stav kritický, neboť střechou na několika místech zatéká a došlo k propadení několika stropů a narušení zdiva. Někdy po roce 1992 byla také bohužel neznámým nenechavcem odcizena litinová deska s postavou jezdce na koni a letopočtem 1672, umístěná původně ve zdi vedle vstupu do zámku. Dnešní patrová budova zámečku, krytá vysokou mansardovou střechou, stojí uprostřed areálu dvora v západní části vsi. V přízemí severovýchodního nároží obsahuje dvě valeně zaklenuté místnosti, které lze díky nálezu malého střílnového okénka a až 2 metry silnému zdivu označit jako pozůstatek původní středověké tvrze. Ta byla pravděpodobně v průběhu renesance doplněna dalšími křídly do pravidelné čtvercové dispozice s malým dvorkem. Po požáru a barokní přestavbě sídla byl celý zámeček zakryt jedinou střechou a v místě bývalého nádvoří vznikla vstupní hala. Terasa a půlkruhová schodišťová věž při severovýchodním nároží byly přistavěny až při romantizujících úpravách pánů z Albenreuthu. Nejvýraznějším pozůstatkem éry komunismu je potom v současnosti „vkusně“ umístěná, původně zřejmě rudá a dnes rezavějící hvězda..