
Raně barokní kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven zřejmě podle projektu J. B. Matheye nebo stavitele jím silně ovlivněného. Je to podélné jednolodí s průchozími bočními kaplemi, krátkou příčnou lodí a obdélným presbytářem. Nad křížením je vztyčena kopule. Kostel je orientován k jihovýchodu. Vstupní severozápadní průčelí je jednoduché, symetrické, členěné pilastry, s mohutnou hlavní římsou. Nad ní uprostřed obdélná atika s pěti sochami světců, po jeho bocích zvonicové nástavce (využit jen severní). Rovněž ostatní průčelí jsou prostá, členěná pilastry a dvěma patry oken. V jižním rameni příčné lodi je vložena oratoř, přístupná ze zámku krytou chodbou, skrytou za zdí Dlouhé jízdy. Vnitřní zařízení pochází většinou z doby stavby a krátce po ní, tedy z přelomu 17. a 18. století. Interiér je zdoben freskami, postavy světců a andílci jsou dílem Josefa Kramolína z let 1791-1792.
Kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven v letech 1687–1691 po požáru staršího kostela, připomínaného roku 1530. Sloužil především jako zámecká svatyně, od doby vlády Josefa II. byl hlavním a do roku 1878 jediným katolickým kostelem v Děčíně. Dochoval se s minimálními úpravami v původním stavu včetně mobiliáře. V 90. letech 20. století opraven a získal původní barevnost fasád. Výjimečná je viditelnost základního kamene v soklu východní stěny kostela. Velký blok pískovce nese latinský nápis, který v překladu zní: "Základní kámen tohoto chrámu položený samotným stvořitelem přírody slavnostně posvětil 15. srpna 1691 Johann Ernest hrabě z Thunu, arcibiskup – kníže salcburský, legát sv. Stolce atd."