Cillín Phádraig

Jde o jednoduchou neomítnutou obdélnou stavbu z lomového kamene, krytou sedlovou střechou. Zadní (severní) strana kaple je postavena proti svislé skalní stěně. Přední (jižní) strana má vstupní dveře a dvě okna s lomenými oblouky. Ve zděném štítu nad vstupem je kruhová rozeta s vitráží znázorňující kalich a hostii. Vitráže zdobí také obě okna. Nade dveřmi je pamětní deska s údaji o založení kaple v roce 1985 a o jejím zasvěcení sv. Patrikovi. Jsou na ní uvedeny předpokládané roky Patrikova narození a úmrtí (385 – 461). Vedle kaple je skála Leaba Phádraig (Patrikova postel), kde měl sv. Patrik v 5. stol. přespat na své cestě po Irsku. Interiér kaple je přístupný pouze během poutí na den sv. Patrika (17. březen), na Velký pátek a v první neděli srpna. Poblíž kaple je také kamenný oltář krytý kamenným přístřeškem. Slouží k bohoslužbám pod širým nebem. Dále je tu posvátný pramen a křížová cesta. Zastavení křížové cesty jsou uspořádaná do kruhu. Mají podobu kamenných keltských křížů. Jde o druh křesťanského kříže s kruhem obepínajícím jeho střed. Před kaplí stojí socha sv. Patrika z roku 1986 od Cliodny Cussen. Patrik je na ní zobrazen jako pastýř s ovcí..

Po příchodu křesťanství v 5. stol. se průsmyk stal křesťanským poutním místem. Podle legendy tu měl (údajně v roce 441) pod skalním převisem přespat sv. Patrik (385 – 461). Mělo se tak stát na jedné z jeho mnoha cest po Irsku, kdy po celé zemi šířil křesťanskou víru. Na tomto místě také požehnal divoké krajině Connemary. V 17. a 18. stol. platily v Irsku přísné protikatolické zákony (Penal Laws), uvalené na Iry anglickou vládou. Anglikánská církev byla v té době jedinou oficiální církví. Anglický panovník byl a stále je hlavou anglikánské církve. Irové se ale odmítli své víry vzdát. Mše proto musely probíhat v naprostém utajení pod širým nebem nebo ve stodolách. Jako oltář často posloužil nějaký kus skály. Těmto skalám se dnes říká mešní skály (mass rocks). Účastníci mše měli v okolí hlídky, které je včas varovaly v případě policejní razie. Jedna mešní skála byla také v průsmyku u dnešní kaple. Po skončení protikatolických zákonů v polovině 19. stol. si katolíci stavěli nové kostely ve městech i na vesnicích. Posvátné místo v průsmyku se stalo opět čistě poutním místem. Návštěvu místa ale komplikoval spor dvou místních klanů. Nekalé živly tu navíc prodávaly lidem irskou pálenku poitin (počín). S tím pak souvisely opilecké výtržnosti, a proto sem lidé postupně přestali chodit. O obnovení poutí do průsmyku se v osmdesátých letech 20. stol. postaral otec Micheál MacGréil. V roce 1985 byla postavena malá kamenná kaple Cillín Phádraig (kaple sv. Patrika) a o rok později byla před ní odhalena socha sv. Patrika..

Dále se předpokládá, že Calpurnius se někdy po roce 383 přestěhoval se svou rodinou do římské provincie Armorica. V období vlády římského císaře Magnuse Maximuse (383-389) tam přišla přistěhovalecká vlna z provincie Britannia (dnešní Británie). Armorica je od té doby označována novým jménem Britanniis (dnešní Bretaň). Nové pojmenování provincie mohlo souviset právě s jejím osídlením Brity. Mezi nimi mohl být také novorozený Patrik. Novým domovem rodiny se stal Bannavem Tiburniae. Poloha tohoto místa je dnes předmětem mnoha akademických sporů. Bretaňské kroniky je kladou na bretaňské pobřeží do místa dnešního zámku Chateau de Bonaban ve vesnici La Gouesniere, poblíž St. Malo. Jiní historici je kladou kamkoli na západní pobřeží Anglie a Walesu. To by samozřejmě znamenalo, že Calpurnius provincii Britannia nikdy neopustil. S jistotou tak víme jedině to, že Patrik vyrůstal v římské vile v Bannavem Tiburniae někde u pobřeží Atlantiku. Byl vychováván jako křesťan. Na křesťanství během svého dětství moc nedbal a dokonce se podle vlastních slov účastnil pohanských obřadů. Patrik totiž sepsal své zpovědi. Tento spis je dnes znám jako Confessio (Vyznání sv. Patrika). Nejstarší dochovaný opis tohoto spisu je součástí Knihy z Armagh (Book of Armagh) z 9. stol. Odborníci jej ale považují za věrohodný. Římská říše se během Patrikova dětství rozpadala, což vyhovovalo irským pirátům. Během jednoho jejich nájezdu byl šestnáctiletý Patrik spolu s mnoha dalšími lidmi zajat a odvezen do otroctví v Irsku. Tam strávil šest let jako pastevec. Během dlouhých dnů o samotě na pastvinách měl spoustu času na rozjímání, přičemž našel křesťanského boha. Ve snu mu bůh přikázal, aby opustil pastvinu a vydal se na cestu napříč Irskem. Na pobřeží Irska že najde obchodní loď, na které popluje zpátky do své domoviny. Útěk z otroctví byl trestán smrtí, vše se ale podařilo a Patrik se vrátil domů. U své rodiny ale dlouho nezůstal. Jeho křesťanské volání jej přivedlo do kláštera. S požehnáním církve byl na své přání poslán zpět do Irska, aby tam šířil křesťanskou víru. Patrikova příprava na cestu ale nebyla bez komplikací. Jeho přítel porušil přísahu zpovědní mlčenlivosti a zažaloval na Patrika, že se v mládí zúčastnil pohanských obřadů. Nakonec se Patrik vrátil do Irska. Podle legendy během keltského svátku zapálil oheň na kopci Slane nedaleko od hradiště irského velekrále na kopci Tara. Nikdo nesměl během svátku zapálit oheň, dokud tak neučinil velekrál. Patrik tak porušil zákaz, načež si jej velekrál nechal předvolat. Musel prokázat sílu své víry a porazit druidy ve zkoušce ohněm. Patrik druidy porazil a velekrál přešel na křesťanskou víru. Po mnoho let pak Patrik chodil po celém Irsku jako věrozvěst. Dnes se mu přičítá téměř kompletní pokřtění irského národa. Před ním se o to pokoušel Palladius, kterému je dnes přičtena minimální zásluha. Patrik určitě věděl, jak s Iry jednat po svých šesti letech v irském otroctví. Pravděpodobně se setkal také se svým bývalým otrokářem. Ochrana z nejvyšších vrstev společnosti mu mohla zaručovat určité bezpečí, i tak byl ale na svých cestách po Irsku nejednou vězněn. Patrik vystupuje z legend do psané historie ještě jednou. Krátce před sepsáním svého vyznání napsal také dopis jednomu skotskému králi jménem Coroticus. Ten totiž během loupežného tažení v Irsku odvedl skupinu Patrikových nově pokřtěných křesťanů do otroctví. Patrik jej za to v dopise exkomunikoval. Od 7. stol. je sv. Patrik hlavním patronem Irska. Jeho svátek spadá na 17. března, den jeho údajného úmrtí..