městské opevnění

Byly vybaveny čtyřmi branami: Pražskou/Žateckou/Kovářskou na jihovýchodě, směrem do Špitálského předměstí neboli Starého města a k oharskému mostu, Prunéřovskou na severu, Mikulovickou/Svatou na západě a Vodní/Říční na jihozápadě. K východu vedla Katovská fotrna, kterou s náměstím spojuje údajně nejužší ulička v Čechách (mezi domy 76 a 77), překlenutá četnými prampouchy. Po husitských válkách bylo opevnění razantně doplněno progresivními prvky aktivní obrany. Kolem celého vnitřního města byla postavena parkánová hradba s podkovovitými baštami, brány byly opatřeny předbraními a barbakány. Lehčím opevněním s šesti branami byla hájena i předměstí. Po třicetileté válce význam opevnění poklesl, postupně bylo zastavováno parasitní zástavbou. Od 30. let 19. století bylo narušováno demolicemi: 1831 Prunéřovská brána, 1832 vnitřní Pražská brána, 1838 Vodní brána, 1862 předbraní Mikulovické brány, 1905 obranná věž na konci Věžní ulice, v tomto období i četné průrazy ulic. Zcela zanikla severozápadní část hradeb a opevnění předměstí. Naopak vnitřní Mikulovická (Svatá) brána byla v letech 1877–8 opravena. Kromě ní se dochoval zejména barbakán Pražské brány, velké bašty na severovýchodě a téměř souvislý úsek hradeb od hradu k někdejšímu minoritskému klášteru (státní okresní archiv). Po II. světové válce došlo za cenu demolic řady cenných domů zejména na Špitálském předměstí (Starém městě) k odhalení hradeb a zpřístupnění parkánu. Velkou opravou hradby prošly od 70. do 90. let 20. století. Některé dochované bašty slouží jako obytné domy, jiné jsou přístupné jako restaurace. Unikátně se v Mikulovické bráně dochovala kladka pro pohyb padací mříže na západní straně stavby. Během prací na budoucím Studentském náměstí byla roku 2015 odkryta část severozápadního úseku opevnění včetně mohutné dělostřelecké bašty.