Perštejn

Zakladateli byli pravděpodobně páni ze Šumburka, někdy se též hovoří o tenkrát nejmocnějším muži v okolí Albrechtu ze Žeberka, který byl purkrabím kadaňského hradu. Některé prameny také uvádějí jako zakladatele Perštejna Boreše z Oseka, což by mohlo vysvětlovat i původní název hradu Borssenstein. Od roku 1344 se poprvé o Perštejně hovoří jako o majetku Šumburků, kteří ho vlastnili do roku 1508. Hrad byl v 15. století ve vlastnictví Aleše ze Šumburka, nepřítele husitů a později i krále Jiřího z Poděbrad a německá posádka na Perštejně často škodila královým stoupencům v okolí. Po Alešově smrti, kdy hrad vlastnil Bedřich ze Šumburku, bylo vypraveno proti Perštejnu silné vojsko králových stoupenců, v čele s vojevůdcem Jakoubkem z Vřesovic, včetně silného dělostřelectva. Hrad nakonec kapituloval, byl pobořen a vypálen, ale posádce byla dána možnost volného odchodu se zbraněmi. Po roce 1500 byl připojen k nedalekému hradu Šumburku, ale říká se, že byl jeho novým pánům konfiskován okolo roku 1530 pro jejich "zálibu" ve výrobě falešných platidel. Hrad již nebyl zřejmě obnoven a roku 1537 se o něm poprvé hovoří jako o zřícenině..

Vlevo odtud jsou zbytky menšího parkánu, uzavřeného hradbou. Hned za první bránou byla druhá, procházející vysokou silnou zdí bez oken. Tudy se přicházelo do předhradí, chráněného rovněž vysokými hradbami. Při nich jsou skrovné zbytky hradních hospodářských budov. Předhradí bylo poměrně velké a postupně se zužovalo směrem k hornímu hradu západně odtud a vyúsťovalo v neširokou cestu, chráněnou z obou stran ochrannou zídkou. Při jejím konci bývala asi třetí brána, která se nezachovala a jíž se vstupovalo do horního hradu. Z horního hradu se zachovaly jen nepatrné zbytky, zejména sklepy, hromady kamení a částí základového zdiva, podle nichž lze soudit na jeho podkovovitý půdorys. Na jeho nejvyšším místě se zachovala značná část velké hradní věže, posledního útočiště obléhaných. Věž byla asi spojena s palácem dřevěným mostem a hradbou s malou brankou, od níž snad vycházela nějaká přímá cesta nebo zkratka sestupující s hory a spojující tuto část hradu s hlavní cestou vedoucí na hrad. Pod skalnatým vrcholem horního hradu je malý čtverhranný obezděný prostor, o němž nevíme, jakému účelu sloužil (zahrádka – základna vrhače kamenných koulí – praku?). Kdy byl hrad Perštejn založen, přesně nevíme. Někteří autoři vykládají jeho jméno z původního názvu Borschenstein a považují tedy za jeho zakladatele Boreše z Rýzmburka, často připomínaného v l. 1248–1276, a dobu jeho založení kladou do poloviny 13. století (například F. Bernau). Druzí se zase domnívají, že jeho zakladateli mohli být saští Šumburkové, kteří se u nás objevují teprve po r. 1290 a že tedy lze klást založení Perštejna až do první poloviny 14. století (například A. Sedláček). Určitou – i když vcelku nedostatečnou – oporou tohoto mínění je poměrně pozdní první písemná zpráva o existenci hradu: r. 1344 se totiž připomíná Bedřich ze Šumburka, pán na Perštejně a od r. 1345 hejtman durynského lantkrabího. Ale i tyto dva názory lze spojit: Šumburkové byli totiž spřízněni s Rýzmburky, takže po nich mohli hrad zdědit. R. 1352 vstoupili Bedřich ze Šumburka i oba jeho bratři Albert a Jetřich do lenního svazku Koruny české a podřídili se Karlu IV. Přitom se vypočítávaly všechny statky tohoto panství: patřily k němu hrady Perštejn a Lestkov, městečko Klášterec nad Ohří, polovina Přísečnice, Stráž nad Ohří, Prunéřov, Mikulovice aj. Jiná větev tohoto rodu vládla na nedalekém Hasištejně. Kolem r. 1360 se osamostatnil Bedřichův bratr Jetřich a vytvořil panství lestkovské, k němuž patřila značná část Kadaňska na druhém břehu řeky Ohře až po později založený Vilémov a Radnici. Jetřichův syn Bedřich nezanechal žádné potomstvo a jeho bratr Aleš byl později uvězněn v souvislosti se spory o hrad Lestkov (1402–1413), na který si dělal nároky i král Václav IV.; později byl zase propuštěn na svobodu a zboží mu zůstalo. Jeho syn Aleš byl rozhodným odpůrcem husitů a podporoval všemi prostředky krále Zikmunda. Naopak Albertův syn Vilém, který vládl na Klášterci, Kadani a jinde, se k nim občas přidával (1427, 1429 apod.). Nakonec se oba bratranci místo boje s husity pustili do boje mezi sebou, který skončil teprve r. 1431 velkým dělením rodového panství. Aleš dostal rodový hrad Perštejn se vším příslušenstvím a s polovinou Přísečnice a tamními cly, Vilém Klášterec nad Ohří, práva v Kadani, Mikulovice, Gerberk atd. Vilém si postavil na blízké Klášterecké hoře nový hrad, nazvaný podle původního rodového sídla Šumburků Nový Šumburk, dnešní hrad Šumburg. Zatímco se Vilém později přidal k straně pražanů a Jiřího z Poděbrad, byl Aleš jejím důsledným odpůrcem. Z nedostatku peněz prodal po r. 1445 bratru Vilémovi Černýš (jihovýchodně od Perštejna) a svoji polovinu Přísečnice a Prunéřov Hasištejnským z Lobkovic. Ze stejného důvodu vstoupil Aleš po r. 1446 do lenního svazku saského knížete Fridricha a otevřel mu svůj hrad Perštejn. Stal se členem strakonické jednoty, nepřátelské Jiřímu z Poděbrad. Spolu s ním v ní byli Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic, Jindřich Starší z Vejdy (Weid v Sasku), pán na Hauenštejně (dnešní Horní Hrad u Stráže nad Ohří), Bedřich ze Šumburků a Glouchova (obojí v Sasku) a město Kadaň, kde byl r. 1450 tento spolek proti Jiřímu z Poděbrad formálně uzavřen. Německá posádka na Perštejně začala pustošit zboží sousedních Jiříkových spojenců (například Aleše ze Šternberka, Heřmana Sirotka aj.). Nájezdy nepřestaly ani po valdštejnském příměří (1450), ani po Alšově smrti (1451), ale ještě se stupňovaly, zvláště když se po Alšově smrti stal pánem na Perštejně a poručníkem jeho synů saský Bedřich ze Šumburku a Glouchova. Když pak Bedřich porušil i chebské příměří mezi Jiřím z Poděbrad a Saskem (1451), uspořádali proti němu Jiříkovi spojenci odvetnou výpravu. V čele tohoto tažení stál zkušený husitský vojevůdce Jakoubek z Vřesovic, zúčastnili se ho Jan Calta z Kamenné hory, Aleš a Petr ze Šternberka, pán na Květnové (u Ostrova nad Ohří), města Louny a Žatec s celou hotovostí Žateckého kraje. Toto dobře vyzbrojené a zásobené vojsko se silným dělostřelectvem oblehlo pevný Perštejn. Posádka nakonec kapitulovala a byl jí povolen volný odchod se zbraněmi. Perštejnské panství bylo ponecháno Alšovým potomkům, hrad však byl vypálen a pobořen, aby nemohl sloužit škůdcům a nepřátelům Koruny české. Bedřich ze Šumburka na svou porážku nikdy nezapomněl a v l. 1468 až 1469 byl jedním z vůdců křížové výpravy proti Čechům a jejich králi Jiřímu z Poděbrad. Teprve její úplná porážka v bitvě u Vilémova (1469) znamenala načas uklidnění. Šumburkové pak drželi Perštejn do r. 1508, kdy prodali svá panství Albrechtovi z Kolovrat. Albrecht z Kolovrat prodal brzo potom panství i s obnoveným hradem Perštejnem Oplovi z Fictumu, pánu na Šumburku a v Klášterci nad Ohří, který dosáhl v r. 1512 propuštění Perštejna z korunního lenního svazku. Avšak v r. 1530 byl Perštejn Oplovu bratru Jiřímu za penězokazectví zkonfiskován a Ferdinand I. jej zastavil královskému sekretáři Ondřeji Adlerovi a potom jinému členu královské rady Kryštofu z Gensdorfu za Adlerovy dluhy. Přímé držbě panství však překážel cizí původ Gensdorfův, Adlerův i jeho bratra a nástupce Kryštofa, za něž panství spravoval královský úředník Holzblock z Jáchymova. Hrad Perštejn v té době pustl a v r. 1537 se o něm poprvé mluví jako o zřícenině. V r. 1539 si Oplův a Jiříkův bratr Hanuš z Fictumu soudně vymohl vrácení panství a náhradu všech škod, které konfiskací utrpěl. Poněvadž mu patřilo i šumburské panství (Šumburk), připojil k němu natrvalo i Perštejn. Tím pozbyl hrad jakéhokoli významu a nebyl už nikdy obnoven; novou vrchnostenskou rezidencí se stalo město Klášterec nad Ohří, kde si Fictumové postavili místo staré tvrze a hradu Šumburku zámek..