Kadaň

Roku 1504 jej nechal Jan z Lobkovic přestavět, hrad tehdy ztratil svou gotickou podobu. Po poboření hradu v třicetiletých válkách ho v roce 1750 nechala Marie Terezie přestavět na kasárna. Po roce 1816 byla rozšířena a dalších 150 let hrad sloužil armádě. Po další rekonstrukci přešel hrad v 90. letech 20 století do majetku města. Ve východním křídle hradu je knihovna s internetovou kavárnou a obřadní síň, v září roku 2000 byla na hradě zřízena výtvarná galerie (později zrušena). V dolní části hradu je dům s pečovatelskou službou..

Nejstarší zprávy o Kadani pocházejí z 12. století. V té době tu měl své sídlo, komendu, rytířský řád sv. Jana Jeruzalémského – johanité (maltáni), jimž český kníže Bedřich 23. dubna 1186 věnoval zdejší krajinu, aby ji kolonizovali. Johanité zde zřídili kostel Panny Marie, při něm faru a špitál, ale na pozemcích z neznámých příčin nepodnikali (Neplach ve své kronice uvádí, že se po nich r. 1276 tohoto území i kolonizační činnosti ujali páni z Egerberku). Proto král Přemysl II. řeholníkům před r. 1261 tento majetek odňal (faru s kostelem drželi až do r. 1542), město dal opevnit a povýšil je na královské, což se s největší pravděpodobností stalo r. 1259. Panovník dal nepochybně současně s tím postavit na jižním konci města na rulové skále nad Ohří gotický hrad, k němuž bylo město připojeno jako předhradí. Není vyloučeno, že na místě nového hradu s branou a padacím mostem stál již dříve hrad s palácem, věží a hradbou z románského řádkového zdiva jakých vybudoval kníže Soběslav I. (1125–1140) k ochraně zemské hranice proti vpádům nepřátel několik. Kadaňský hrad se stal sídlem královského purkrabího, přičemž jako první je doložen v l. 1277–1292 Albrecht ze Žeberka, vykonávající správu v Žateckém kraji. Příležitostně (například v l. 1295 až 1297) hrad navštívil král Václav II. Asi r. 1306 zastavil císař Albrecht I. kadaňskou župu (Kadaňsko) s hradem Bedřichovi ze Šumburka. Bedřichovi synové se pak v r. 1312 zavázali králi Janu Lucemburskému, že mu zástavu vrátí, dostanou-li její část jako vlastní statek. To se stalo ještě téhož roku a Šumburkové získali do úplného vlastnictví území, na kterém stály hrady Perštejn a Egerberk a k tomu důchod ve výši 50 kop ve městě Kadani. V téže době převzal vrchní moc nad městem královský podkomoří, r. 1319 obdržela obec právo volby vlastního rychtáře a konání soudů. Královští purkrabí a zároveň správci Žateckého kraje, vládnoucí hradu a kadaňskému korunnímu statku, se střídali (r. 1336 pán z Volfštejna, v l. 1346–1349 Vilém z Egerberku, od r. 1349 Albrecht z Kolovrat, v l. 1399–1408 Vlašek Karel z Kladna), až nakonec tento úřad ztratil význam, protože Karel IV. r. 1366 udělil městu právo samosprávy (od r. 1405 ji měl opět purkrabí). V r. 1362 Kadaň vyhořela i s předměstím, hradem a minoritským klášterem ležícím u hradeb; s obnovou se začalo zřejmě záhy, protože již r. 1367 (a potom i v r. 1374) tu několik dní přebýval císař Karel IV. se svou družinou. Na jaře 1421 táhli husitští pražané do severozápadních Čech, aby zabezpečili zemi proti nepřátelského vpádu zvenčí. Vojska dobyla velkou část pohraničí s městy Chebem, Chomutovem, Mašťovem a dalšími. Opevněná Kadaň – německá bašta katolického patriciátu – se husitům bránila, ale nakonec se jim podařilo prorazit hradby a město dobýt. Vítězové pod velením rytíře Ojíře z Očedělic zavedli v Kadani nový řáda a zlikvidovali místní kláštery – minoritský ve městě a ženský konvent madgalenitek v blízké Želině. Husité zůstali v Kadani několik měsíců, avšak na podzim 1421 se daly na pochod křižácké oddíly, mající za úkol potlačit husitské revoluční hnutí a zbavit i Kadaň husitské posádky. Z dobytého Chomutova přitáhli ke Kadani a zahájili útok na město. Posádka se vytrvale bránila, nestačila však křižáckému náporu a stáhla se do hradu. Když hejtman Ojíř z Očedělic viděl naprostou beznadějnost svého postavení, rozhodl se s několika zbylými druhy ukončit hrdinný boj smrtí v hradní věži, kterou vyhodil do povětří. R. 1422 zastavil král Zikmund Kadaň Erkingerovi ze Seinsheimu, ale ten už v r. 1425 postoupil toto právo Jindřichovi z Plavna. Od Plevenského vyplatil město před r. 1449 Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic a v r. 1454 vrátil zápis na Kadaň králi Ladislavovi, za což od něj obdržel do zástavy panství Chomutov a statek Blatno. Za krále Jiřího z Poděbrad byly r. 1467 opravovány hradní palác, věž hláska, val i příkop k městu a současně vybudován zvláštní východ z hradu k řece. Brzy nato jmenoval panovník hejtmanem města Jana z Lobkovic, jemuž r. 1469 Kadaň zastavil. Ale již asi od r. 1470 měl zdejší hrad v zápisném držení Bedřich ze Šumburku. Tento zřejmě zvláštní stav byl později příčinou mnoha sporů mezi Janem z Lobkovic, Rumburkem a Kadaňskými, kteří šli tak daleko, že odmítali odvádět povinné platy, bourali hradní bašty a podkopávali hradby. To přimělo Bedřicha ze Šumburka k tomu, aby v r. 1483 prodal hrad Jindřichu mladšímu z Plavna a ten r. 1489 Janovi z Lobkovic, skutečnému pánu nad celou Kadaní. V r. 1498 kadaňský hrad opět vyhořel, potom se zřítila i jeho věž a zůstal nezpůsobilý k obývání a vlastně zcela opuštěný až do r. 1504, kdy začala jeho celková obnova včetně výstavby nové věže. Tato důkladná oprava, ukončená r. 1507, učinila z hradu opravdovou pevnost, nejpevnější a nejbezpečnější místo ve městě, na druhé straně jej však připravila o někdejší starobylý ráz. Po smrti Jana z Lobkovic v r. 1517, s nímž měli měšťané tolik nepříjemných svárů, se Kadaň r. 1519 vykoupila. Novým královským hejtmanem se stal Jaroslav Sekera ze Sedčic. Od počátku 30. let 16. století byl kadaňský hrad znovu zapisován. Hned v r. 1530 zastavil Ferdinand I. hejtmanský úřad Šebestiánovi z Veitmile, r. 1531 Václavovi z Velhartic, r. 1534 Albrechtu Šlikovi z Holejče a jeho synu Jiřímu, za nichž byla (r. 1534) na zdejším hradě uzavřena známá kadaňská úmluva mezi králem Ferdinandem I., saskými knížaty Janem Bedřichem a Janem Jiřím a mohučským kurfiřtem Albrechtem, podle které se Ferdinand I. vzdal Württemberska ve prospěch vévody Oldřicha a byl za to protestantskými knížaty uznán za krále římského. Od r. 1547 asi až do r. 1555 vládl hradu a statku hejtman Václav Mašťovský z kolovrat a na Strojeticích, v r. 1558 je král zastavil Bohuslavu Felixi Hasištejnskému z Lobkovic, který se dokonce ucházel o koupi tohoto majetku, ale císař Rudolf II. trval na tom, aby hrad zůstal v držení koruny. R. 1595 postoupil panovník již samotný kadaňský zámek, jak se tehdy hrad běžně nazýval, ale už bez statku (vesnice byly rozprodány již před tím) Kadaňským s podmínkou, že jej budou udržovat a kdykoliv jej dají vladaři k dispozici. Hospodářský vzestup města doprovázený šířením protestantství téměř po celé 16. století byl hlavní příčinou toho, proč se Kadaň účastnila mnohem aktivněji než jiná města stavovského povstání z let 1618–1620. Za to bylo město v r. 1621 Ferdinandem II. pokutováno. Během třicetileté války Kadaň značně trpěla zejména průchody armád obou stran a četnými požáry. Velký oheň z r. 1631 zničil podstatnou část města a r. 1635 vyhořel i zbytek včetně hradu. Mnoho škod znamenal také švédské okupace města koncem 30. a zvláště ve 40. letech. V r. 1647 řádily na hradě švédské oddíly generála Wrangela a Wittenberga, r. 1648 silně utrpěl od vojska dalšího švédského generála, Königsmarka. Po válce stačil k střežení polorozbořeného hradu pouze tzv. zámecký šafář. Teprve v r. 1750 císařovna Marie Terezie povolila přestavět zpustlý hrad na kasárny, což bylo dokončeno r. 1755. Když však město v r. 1811 opět skoro celé lehlo popelem, vyhořely zároveň i hradní kasárny. K obnově hradu došlo v l. 1816–1818 nákladem 50 080 zl. Ve dvou patrech hlavní budovy (paláce) bylo zřízeno celkem 18 prostorných světnic pro mužstvo (ubikací), opatřených rákosovými stropy, 3 velké kuchyňské místnosti a další potřebné prostory. Na kasárenském dvoře (nádvoří) byly vybudovány klenuté stáje, aby se kadaňští měšťané nemuseli starat o ubytování koní sami. Protože dosavadní kasárny nestačily, byla upravena a vojenským účelům přizpůsobena ještě městská sýpka z r. 1581 mezi horním mlýnem a jatkami u Ohře. Také později sloužil kadaňský hrad jako kasárny. Vojenská správa jej udržovala, ale pochopitelně i stále přizpůsobovala svým účelům a potřebám. Tato skutečnost přispěla bezpochyby také k tomu, že zdejší hrad je dnes natolik přestavovaným objektem, že jeho podrobný vývoj osvětlí pouze důkladný archeologický průzkum. Hrad v Kadani s dobře zachovanou gotickou dispozicí, včleněnou do městského obranného systému, je ve své podstatě čtyřkřídlou budovou nepravidelného půdorysu, sestávající z jádra o 2 patrech (paláce) a ostatních stavení, jež dohromady uzavírají střední nádvoří. Vstup do objektu představuje hranolová věž s městským znakem v nadpraží, s průjezdem a křížovou klenbou. V severovýchodním rohu nádvoří je ještě druhá velká věž se zbytky gotických prvků, sahajících až do úrovně prvního poschodí. Hlavní budova má po požáru z r. 1811 úplně hladké průčelí. V té době byly také zazděny původní pavlače a vznikly kryté chodby jižního a západního křídla. Již dnes víme, že ze 13. století je tu zachována část hradebních zdí na východní a severní straně, mohutná čtyřhranná věž v nádvoří a neúplná východní polovina jižní falce a dále pak v západním traktu snad jen sklepy. Ze západní čtverhranné věže jižní falce, jež se při požáru v r. 1498 zřítila, zůstala jen část východní zdi, zachovaná ve sklepě i se zřetelnými stopami toho, jak se její jižní část utrhla a sesula do údolí Ohře. Z východní části jižní falce zůstaly jen dvě čtvercové místnosti, část dvorní zdi až ke vstupu na schodiště a jižní zeď se zbytkem jihovýchodního nároží východní věže. Zajímavé se jistě tzv. vězení ve východní části paláce i další prostory. V současné době je hotova studie rekonstrukce kadaňského hradu a probíhají průzkumy (stavebně historický, statický, archeologický atd.), které budou sloužit za výchozí podklady pro vypracování stavebně technické projekce; jsou v proudu i drobné úpravy severního křídla. Jakmile bude dokončena celková projektová dokumentace začne rekonstrukce areálu kadaňského hradu, který se pak stane důstojným centrem kulturní aktivity města Kadaně i součástí městské památkové rezervace..