Mikuláštíkovo fojtství

Čelní štít je svisle bedněný, po stranách schůdkovitě laťovaný. Byly do něj prolomeny tři větrací otvory ve tvaru čtyřlistu. Štít je zakončen kuželovitou kuklou, jejíž záklop nese ornamentální malbu s letopočtem 1748. Ornamentální malba zůstala zachována také na okřídlí. Kukla je zakončena kuželkou. Protilehlý štít je svisle bedněn, ve vrcholu byl pak prolomen větrací otvor ve tvaru kříže na čtyřlistu. Budova má šindelovou sedlovou střechu a šindelem je pokryta také zadní stěna. Jde tedy o jednopatrové roubené stavení s kamennou podezdívkou a pavlačí. Průčelní strana je členěna dvojicí čtvercových oken. Podélná strana natočená do dvora byla prolomena dvojicí oken čtvercového tvaru a jedním menším čtvercovým okénkem a dvojicí dveří do síně a do komory. Protilehlou stranu otočenou k silnici člení jedno čtvercové okno v roubené části a jedno okno v kamenné podezdívce. Poslední strana objektu zůstala nečleněna, bez oken. Vstup do interiéru je dveřmi umístěnými zhruba v půli podélné dvorní stěny. Vchází se do síně, nalevo vstup do čtvercové světnice se středním dřevěným pilířem, prkennou podlahou, trámovým stropem a kachlovými kamny, naproti vstupním dveřím je vchod do kuchyně a na po pravé straně vchod do komory. Komora je přístupná také přímo ze dvora, vlastním vstupem. Schodiště, zpřístupňující patro, je umístěno v pravé části síně. Objekt je jedinečným dokladem stavební aktivity čelního představitele vesnické samosprávy. Objektů stejného typu a také intaktnosti zůstalo zachováno jen velmi málo. Původní je jak materiálová skladba, členění interiéru, tak také ornamentální malba na okřídlí střechy a záklopu kukly. Jedná se o jeden z posledních domů z původní dřevěné zástavby ve vesnici. V prvním patře současné budovy od r. 1748 vždy žila rodina Mikuláštíků. Důležitým centrem tohoto patra byl střed s otevřeným krbem, kde se vařilo i stolovalo. Tento původní krb - otevřené ohniště mohl takto sloužit jen proto, že dno tohoto otevřeného ohniště je umístěno na stropě jediné kamenné místnosti v budově. A také že ze tří stran je obezděn a dobře zabezpečen. Až po r. 1850 po zrušení nevolnictví se zde přestalo vařit, ale krb byl i dál využíván na vytápění prvního patra, zejména však kachlových kamen v barokním slohu a v zelené barvě, které byly postaveny mezi dvěma obytnými jizbami v r. 1796 a kde se i nadále bydlelo i spalo. Bohužel, tato kachlová kamna byla deponována do skanzenu v Rožnově, kde jsou uložena v depozitáři. Z tohoto prostoru vedou dřevěné schody do druhého patra, v historii se dokládá, že zde bydlela čeleď. Nejdůležitější skutečností je však to, že stavba fojtství nebyla nikdy přestavována. Dispozičně dům zůstal beze změn a vše je dochováno, jak sloužilo dříve. V 70. letech 20. století byly bohužel zbourány dřevěné objekty u fojtství, zejména kůlna, listník, ovčinec a také chlévy pro drobné zvířectvo. Spolu s dochovaným kamenným sklepem tvořily ucelenou usedlost do tvaru písmene U. Koncem 19. století byla zbourána kovárna, která byla součástí celé usedlosti. Došlo také k zániku pily a mlýna na dolním konci obce, které také patřily do majetku fojta..

Patří k nejhodnotnějším památkám karpatské kultury nejen na Zlínsku, ale i v celém regionu. Nově zvoleným místním fojtem (starostou) se stal v roce 1663 Jura Mikuláštík. Když v roce 1676 vizovická vrchnost utvořila z jasenského fojtství nový panský dvůr, stal se syn Jury Mikuláštíka osobním hajdukem hraběte Prokopa z Gollen a později šafářem. V roce 1726 se ale zase fojtství vrátilo zpět jeho rodině, protože při honu zachránil hraběti život a ten mu za to udělil zvláštním privilegiem fojtství do vlastnictví na věčné časy. V roce 1748 se fojt Jiřík Mikuláštík, který byl synem Jiřího, rozhodl postavit pro svoje fojtství nový velký dřevěný dům s pavlačí. Ten stojí na svém původním místě do současnosti, tak jak byl v dávné době postaven. Posledním fojtem byl František Mikuláštík a to do roku 1848, kdy zaniklo feudální zřízení. Rodina Mikuláštíků se dál věnovala zemědělství. V roce 1964 došlo k násilnému zestátnění objektu a veškerého majetku, který patřil po staletí rodině Mikuláštíků. Od roku 1976 bylo ve fojtství zřízeno muzeum s expozicemi sbírek dokladů hmotné lidové kultury Oblastního muzea jihovýchodní Moravy Zlín přístupné veřejnosti. V roce 1993 bylo fojtství podle zákona o restitucích vráceno rodině Františka Mikuláštíka zpět do soukromého vlastnictví..