Bratmannova vila

Krátká jihozápadní strana vily stojí v ulici Smetanova, delší jihovýchodní strana nad ulicí Partyzánská. Na zbylých dvou stranách je dvůr a zahrada. Na delší severozápadní straně má vila téměř stejně dlouhý obdélný rizalit. Z jeho středu vystupuje půlkruhový schodišťový přístavek. Hlavní vstup je v boční jižní zdi rizalitu z ulice Smetanova. Nad vstupem je malá lodžie s kovaným secesním zábradlím. Na krátké severovýchodní straně vily stojí pozdější přístavek, který s architekturou vily neladí. Původně zde stál kratší přístavek, v jehož prvním patře byla elegantní prosklená lodžie. Západně od přístavku vystupuje ze severovýchodního průčelí vily původní půlkruhový schodišťový přístavek, koncipovaný na úrovni střechy jako věž. Má proto kuželovou plechem pokrytou střechu s lucernou. Vila samotná má nízkou plechovou mansardovou střechu. Jihozápadní průčelí vily je dvouosé, jihovýchodní průčelí trojosé. Pod výrazně vystupující střešní římsou mají tato průčelí trojice malých oválných podkrovních oken v obdélných štukových rámech. Mezi okny prvního patra jihovýchodního průčelí jsou dva štukové medailony s portréty žen. Ty jsou ztvárněním hudby (nalevo) a architektury. Pod medailonem hudby je ve štukové výzdobě lyra s flétnou, pod medailonem architektury ionská hlavice sloupu a segment římsy. Nad medailony je dvojice štukových orlic. V horních rozích jihovýchodního průčelí je dvojice štukových desek. Levá deska s písmeny MCM je datační, označuje rok 1900. Šlo o formu oslavy příchodu nového století. Deska napravo s písmeny JBF patrně obsahuje iniciály stavebníka vily Josefa Mikuláše Bratmanna, přičemž F je záhadou. Jeho žena se jmenovala Berta. F může poukazovat na latinské slovo filius (syn). Mezi okny prvního patra jihozápadního průčelí je plastika sféry vlivu římského boha Merkura, patrona obchodníků, poutníků a pastýřů. V nadokenní římse jsou proto mimo jiné i dobytčí lebky. Josef Mikuláš Bratmann byl obchodník, v přízemí vily měl původně obchod. Vila byla stavěna jako obytný a obchodní dům. Vstup do obchodu byl v přízemí jihozápadního průčelí. Obchod byl později zrušen a vchod zazděn..

Vilu projektoval v červnu 1895, kdy dokončoval první ročník studia na vídeňské akademii u profesora Otto Wagnera. Josef Bratmann požádal o stavební povolení 21. června 1895. V ten samý den bylo provedeno ohledání stavebního místa. Povolení bylo vydáno hned další den v sobotu 22. června. Již 1. září 1896 požádal Josef Bratmann o kolaudaci stavby. Ještě dopoledne toho samého dne se sešla na místě kolaudační komise. Krátce předtím 29. července 1896 novostavba těsně unikla velikému požáru, při kterém byla zničena polovina města. 25. března 1930 Berta Kerlinová (dcera Josefa Bratmanna) prodala vilu Františku a Štěpánce Gintrovým. Od Gintrů ji 20. října 1937 koupil JUDr. Alois Líbal, který byl později za svou protikomunistickou činnost odsouzen ke dvaceti letům těžkého žaláře. Na základě soudního rozsudku z 29. dubna 1950 připadla jeho vila státu. V letech 1958-1987 byla na seznamu kulturních památek. Líbalovi ji dostali zpět roku 1992 v restituci. Od roku 1995 je součástí městské památkové zóny. Od 11. února 2002 patří Zlínskému kraji. Od té doby v ní sídlí základní umělecká škola..