
Dřevěná roubená zvonice v Haluzicích je ukázkou valašského lidového stavebnictví. Přízemní šestiboká roubená stavba se vstupními vrátky je krytá šestibokou jehlanovou šindelovou střechou. Z jejího vrcholu ční dubová rozsocha, ukotvená uvnitř stavby u země vodorovnými trámy. Vrchol rozsochy kryje kuželová šindelová stříška. Pod ní je v rozsoše zavěšen novodobý zvon.
První písemná zmínka o Haluzicích je ve falzu zakládací listiny cisterciáckého kláštera ve Vizovicích z roku 1261. Na přelomu 15. a 16. století a znovu v 18. století byla pustá. V roce 1768 zde hrabě Gotfríd Ignác II. z Walldorfu usadil dvanáct nových osadníků. Někteří z jejich potomků žijí v obci dodnes. Patrně někdy v polovině 19. století byla ve vsi postavena dřevěná zvonice. Zvoník z ní zvonil umíráčky, svolával lidi k obecním shromážděním a varoval před nebezpečím. Od roku 1958 je zvonice na seznamu kulturních památek. V roce 2008 proběhla její rekonstrukce. Výbuchy muničních skladů ve Vrběticích, ke kterým došlo na konci roku 2014, měly negativní dopad i na obyvatele Haluzic. Prostor jižně od obce byl nepřístupný a silnice na Lipovou byla dlouhou dobu uzavřená.