
Valašské Klobouky leží na jihu etnografické oblasti Valašsko v podhůří Bílých Karpat. Město má téměř 5000 obyvatel, v jeho centru je chráněná památková zóna. Uprostřed Masarykova náměstí stojí stará radnice, v níž se nachází Městské muzeum a galerie Vincúch. Před muzeem stojí pranýř. Na náměstí stojí za prohlídku i další historické budovy.
Na dolní straně náměstí je pod starou radnicí autobusová zastávka, odkud jedou autobusy do Brna, Zlína, Vsetína a do okolních vesnic. Náměstí je výchozím bodem turistických značených cest a městské naučné stezky. Červená značka odtud vede dvěma směry k rekreačním střediskům Královec a Jeleňovská, ke kterým je to z města asi 3 km. Začíná zde také naučná cyklostezka Hugolína Gavloviča, která vede přes Nedašov a Červený Kameň do slovenského města Pruské.
Téměř volně stojící jednopatrová obdélná stavba má delší osu ve směru severozápad-jihovýchod. Je prostřední ze tří budov, které stojí uprostřed přibližně čtvercového Masarykova náměstí. Na obě severní nároží staré radnice navazují zděné brány průjezdu, který ji dělí od sousedního okresního domu (čp. 275). Na západní konec bočního jihozápadního průčelí navazuje přízemní spojovací křídlo domu čp. 277. Směrem k východu náměstí klesá, přízemí radnice proto vyrovnává sklon. Hlavní vstup je v přízemí krátkého severozápadního průčelí na horní straně náměstí. Toto průčelí má bedněný střešní štít, na jehož vrcholu stojí dřevěná čtvercová hodinová věž. Střecha je sedlová, na jihovýchodní straně valbová. Na hřbetu střechy stojí věžička podobná sanktusníku. Střešní krytina je šindelová, báň hodinové věže a věžička jsou kryty plechem. Omítky jsou hladké. Obě krátká průčelí jsou trojosá. Symetricky uprostřed jsou v přízemí obou těchto průčelí vstupní dveře. Obdélná okna hlavního severozápadního průčelí mají profilovanou šambránu a parapetní návojovou římsu. Nad hlavním vstupem je profilovaná římsa. Střední okno nad vstupem je sdružené. Hlavní římsa nad okny prvního patra nese střešní štít. V prvním patře zbývajících průčelí jsou obdélná okna s jednoduchou šambránou, okna v přízemí jsou bez šambrány. Všechna průčelí radnice mají omítnutou podezdívku tmavší barvy. S výjimkou hlavního severozápadního průčelí dosahuje podezdívka plnou výšku přízemí. Na jihozápadní a jihovýchodní straně je podezdívka zešikmená, vytváří tak efekt skarpu. V jižním rohu tento dojem umocňuje opěrný pilíř. Interiéry mají pruskou klenbu a ploché dřevěné stropy..
V roce 1423 byly oba sídelní celky spojeny. Sjednocené město má proto jméno Klobouky. Od roku 1885 nese dnešní jméno Valašské Klobouky. Dřevěná radnice stála uprostřed náměstí od poloviny 16. století. V písemných pramenech je poprvé uváděna roku 1567. V 17. století byl zdejší kraj sužován mnoha nájezdy z Uherska. Roku 1605 sem vtrhli Bočkajovci, v letech 1663, 1680 a 1683 Turci. Ještě na začátku 18. století kraj sužovali Rákócziho povstalci. Lidé se před nájezdy schovávali v okolních horách, kde měli refugia. Kraj v tomto období hospodářsky stagnoval, město bylo několikrát vypáleno. V průběhu 18. století se začalo postupně vzpamatovávat, z této doby proto pochází mnohé dnešní památky. V letech 1797-1798 byla stará dřevěná radnice nahrazena dnešní zděnou barokní stavbou. Před touto přestavbou byla radnice dle slov městského písaře Johanesa Sušila ve velmi špatném stavu. Měšťané tehdy usilovali o znovuzískání jurisdikčního práva, novou důstojnou radnici proto museli na vlastní náklady postavit. V období let 1851-1960 byly Valašské Klobouky centrem stejnojmenného okresu, vedle radnice byl proto v letech 1855-1856 postaven okresní dům. V roce 1896 zničil polovinu města veliký požár. Popelem lehla také velká část náměstí. V roce 1943 byla provedena rekonstrukce radnice. Od roku 1958 je na seznamu kulturních památek. Od roku 1962 je v ní Městské muzeum. Od roku 1995 je součástí městské památkové zóny..