Vlčí Hrádek

Vydáme se po lesní silničce po červené do malebného Kyjovského údolí, kterým protéká říčka Křinice. Asi po 1 km se nachází Kyjovský hrad. My pokračujeme stále dál, až po 3.5 kilometrech procházky dorazíme k Turistickému mostu. Odtud po široké cestě do Vlčího dolu po zelené. Po 250 metrech se cesta stáčí prudce vlevo ( ta nás dovede k Brtnickému hrádku ). Tam se vydáme přes potok doprava a jdeme lesní cestou. Na pravé straně uhání Malý Vlčí potok. Po 150 metrech mineme první, ale falešnou odbočku doprava, pokračujeme zhruba dalších 150 metrů a odbočíme doprava přes travou zarostlé hatě na velice pěknou lesní cestu v Rákosovém dole. ( Je to bývalá kupecká stezka, kterou hrádek hlídal ) Cesta jen mírně stoupá a je vyšlapaná a poměrně široká. Po pravé straně nám teče čistý potůček beze jména. Po levé ruce se nám tyčí mohutné skalní bloky, na kterých leží náš cíl. Zhruba po 200 metrech potůček podteče cestu - je tam dřevěná lávka z polen a kousek dál dva balvany proti sobě, kde se cesta esovitě zakroutí. Tak to je to správné místo na výstup na hrad. Již zde jsou patrné stezičky po hradolezcích, kteří se tudy škrábou na hradní skálu. Vydáme se tedy mírně šikmo do prudkého svahu, ke shluku několika porostlých balvanů. Obejdeme je zprava a vlezeme přímo pod skalní převis, který nejde přehlédnout. Zde se v klidu vydýcháme a pokračujeme doleva pod skalní stěnu. Stezička ústí přímo do skalní průrvy - rozsedliny asi 1 metr široké. To je už hradní příkop. Vlezeme tedy do průrvy a máme dvě možnosti: buď budeme pokračovat stále rovně průrvou a vylezeme u druhého hradního příkopu, a nebo se dáme hnedle z kraje doleva a vylezeme v prvním hradním příkopu hned pod padacím mostem - tato možnost je asi nejlepší. No a jsme na Vlčím hrádku!!! Touto stezičkou asi strážci stezky sestupovali do údolí pro vodu a za svými povinnostmi poskytovat ochranu obchodním karavanám. V jednom místě je skalní stěna opracovaná hned kousek nad zemí. Na hrádek se dá dojít i sousedním Kunzovým dolem. Na hatích uhneme doleva do prudčího svahu. Na horizontu začne pěkná pěšinka a pokračuje krásnou procházkou této divoké rokle. Borůvky jsou zde na každém kroku. Hrad máme po pravé ruce. Cestička ale po pár stech metrech končí a začíná boj s divočinou a prudkým kopcem, kterým teče malinký a o to víc nepříjemný potůček. Ale když to překonáme, tak se vydrápeme na vrchol kopce, kudy vede pěšinka na onen poslední shluk skal, kde stával hrádek. Tuto cestu ale doporučuji jenom zdatným hradolezcům. Je to opravdu něco. Ta divočina. Navíc z hradu, když se díváme do Kunzova dolu, tak je tam snad vidět jeskyně či co. Určitě by se dalo vydrápat i z druhé strany druhého hradního příkopu. Ale to už je opravdu extrém a pro milovníky dobrodružství. Takže Vlčímu hrádku ZDAR..

Měl za úkol hlídat obchodní stezku a poskytovat ochranu a doprovod kupeckým karavanám, které procházely hluboko pod ním v Rákosovém dole. Navazoval na opevnění, které si Berkové vybudovali pro ochranu obchodní stezky od labských překladišť zboží v Postelwitz a Bad Schandau na Šluknovsko. Největší roli hrádek hrál v době Karla IV. a Václava IV. za velikého hospodářského růstu kraje pod vedením Hynka Berky staršího. Po jeho smrti došlo k dělení panství a v roce 1410 dostal hrádek jeho syn Hynek ml. na Honštejně. Husitské války hrádek přestál bez úhony, ale osudným se mu stal ozbrojený spor Berků s Lužičany, Míšňany a Vartenberky ve čtyřicátých letech 15. stol. S velkou pravděpodobností lze násilný zánik hrádku datovat do této doby. Zuhelnatělé dřevo, dochované ve dvou z otvorů pro trámky nesoucí polici ve sklepení, by nasvědčovalo zkáze ohněm. Ta mohla ale i nastat zásahem blesku, a třeba až v době, kdy byl hrádek již opuštěný. Jak ukazuje vybavení hrádku, šlo i při jeho nevelké rozloze o stavbu pečlivě vybudovanou. Jeho účel tedy nebyl zřejmě tak nedůležitý, jak by se dalo soudit z jeho dnešní izolace. Hrádek stojí na nejzašším místě skalnatého ostrohu. Stojí vysoko nad ústím Rákosového dolu ( jih ), Knoblochova dolu ( západ ) a Kunzova dolu ( sever ). Přístup byl přerušen dvojím příkopem napříč ostrohu. Za první příkop posloužila téměř bez úpravy klikatá, široká i hluboká skalní rozsedlina. Druhý příkop následoval brzy za ní. Předhradí bylo tedy velice stísněné a neslo asi jen o málo víc, než dochovaný pískovcový kvádr, vystupující po přitesání z okolní skály a určený nejspíš k opření zvedacího mostu, na který se vystupovalo po dřevěném mostku. (Na této plošince jsou ale další zajímavé záseky ve skále. Vyvrácený strom odkryl otvory po trámové konstrukci, která mohla sloužit buď jako lávka pro pěší na hrad, a nebo taky mohlo jít o schodiště, kterým posádka hradu scházela do druhého příkopu a posléze skalní rozsedlinou sestupovala do Rákosového dolu ke stezce, kterou vlastně hlídali.) Druhý příkop byl dost hluboký a na jedné straně přitesaný. Po obou strannách brány, do níž vedl most, i za ní stály jistě kromě náspu, asi s palisádou, některé drobnější stavby a ponechávaly místo i pro nevelké nádvoří. Vlastní jádro hradu tvoří ve skále vytesaná čtvercová prohlubeň s lůžky pro uložení trámů. Žádné stopy však nenasvědčují na uložení trámového rámce kolem dokola, potřebné pro srubovou stavbu. Šlo tedy o lehčí stavbu hrázděnou, či prkny obedněnou nanejvýš snad o dvou nadzemních podlaží. Takové stavbě by mohla nasvědčovat na dně sklepa jílovitá hlína, jaká by se dobře hodila na lepenici, vyplňující pole mezi trámky hrázděné stavby, a která nemohla vzniknout ani zvětráním pískovce, ani tlením jehličí. ( Ta světlounká hlína je tam patrná dodnes.)

Od jihovýchodu vede do popsaného sklepení chodbička, kdysi jistě zastřešená. Ve stěně vlevo od ní spára ve skále sloužila po přispůsobení za okno. Na protější stěně byla umístěna dřevěná police se dvěma příhradami. Svědčí o tom čtyři otvory ve stěnách, zbylé po vodorovných trámcích. Zlomky nádob pocházející právě z tohoto místa ukazují na využití sklepa jako zásobárnu. Kuriózní detail nese západní stěna místnosti: dosti hluboko vyrytou podobu zamračeného muže s kníry a nápadně velkýma ušima. Jestli je však středověkého původu, to lze těžko dokázat, ale pro svědčí značná zvětralost pískovce v rýhách. Také malá výška nad dnešním dnem prohlubně by spíš ukazovala na dobu, kdy autor karikatury mohl ještě stát na původní kamenné podlaze. K jihu, do Rákosového dolu, shlížela tato popsaná věžovitá stavba přes dřevěnou pavlač s předprsní, jak ukazují stopy po uložení dlouhých trámů napříč okrajových skalních rozsedlin. Na tyto stopy navazuje nehluboký žlábek, obíhající obloukem západní cíp skály a místy přerušený jamkou pro sloupek. Podle toho mohlo jít jen o ohradu vypletenou proutím a vymazanou hlínou. Zde ve výšce to byla postačující ochrana před šípy z údolí. Žlábek pro pletenou ohradu je na jednom místě přerušen mělkou čtvercovou prohlubní - asi kryté stanoviště pro strážného. No a to jsou tak všechny zbytky, které lze ještě dnes spatřit. Místo je silně zarostlé borovicemi a borůvčím. Další archeologický průzkum by asi nebyl marný, neboť zde budou ukryté další důkazy o tomto malebném a odlehlém hrádečku..