
Ves Rožany (německy Rosenhain) je doložena od roku 1495. Nyní je částí města Šluknov, od něhož je vzdálena asi 3 km severně. Žije v ní přes 150 obyvatel a prochází jí silnice k hraničnímu přechodu s Německem Rožany-Sohland.
Javorová brána se nachází ve střední části vsi asi 100 metrů jižně od Starého mlýna (viz samostatné heslo) při silnici k německé hranici u domu č. p. 63. Vede k ní odbočka modré turistické trasy vedoucí ze Šluknova přes Rožany kolem státní hranice do obce Lipová.
63. Dva vzrostlé stromy s obvody kmenů 320 a 248 cm jsou ve výšce 5,5 m srostlé a tvoří jedinou společnou korunu dosahující do výšky 16 m. Kmeny stromů byly zřejmě spojeny lidským přičiněním, přesný důvod spojení však není znám. Společně tvoří bránu s rozpětím 2,6 m, která je chráněna od roku 1997. Dvojice stromů byla vysazena někdy kolem roku 1900. Na podzim roku 2013 byly na druhé straně silnice na nevelké travnaté ploše na břehu Rožanského potoka vysazeny nové dva výpěstky javoru mléče, protože stávající javory tvořící javorovou bránu se blíží ke svému dožití. Javor mléč se totiž dožívá 120 až 140 let. Po dosažení dostatečného vzrůstu bude vytvořena identická nová brána, aby po zániku původní brány tento zajímavý místní prvek nezmizel. Vznik brány vysvětluje jen několik variant pověstí. Podle jedné z nich vlastník pozemku zasadil javory koncem 19. století, aby svým synům ukázal, jak si mají být v životě oporou. Chlapci vyrostli a jejich cesty se v 1. světové válce rozešly. Když se vrátili zpět, jejich otec již nežil, ale oba stromy jim dávaly sílu a naději ve strastiplném životě. Oba bratři žili se svými rodinami ve svornosti až do konce svých dnů. Měli štěstí, že se nedočkali poválečného odsunu místních obyvatel. Traduje se, že kdo by chtěl bránu pokácet, tak do roka zemře. Jiná verze pověsti vypráví, že v době před více než 100 lety rostly při vstupu na pozemek u chalupy dva mladé javory. Zamilovaný majitel chtěl své lásce ukázat, že jejich společný život bude jak v ráji. Začal k sobě přibližovat kmeny javorů tak, aby vytvořily bránu do ráje. Až v době, kdy měli vnoučata, byla brána tvořena silnými kmeny. Třetí verze vypráví, že majitel pozemku vysadil při narození každému ze svých synů javor. Po letech musel své syny poslat do 1. světové války, kde jeden z nich padl. Otec ve své bolesti svázal mladé javory k sobě tak, že se ze dvou kmenů vytvořila jediná rozložitá koruna symbolizující splynutí oplakaného syna se synem, do kterého vložil svou novou naději. Těžko říct, která verze je nejpravděpodobnější. V každém případě jde o neobyčejný krajinný prvek, který je od roku 1997 chráněn jako přírodní památka..