Ostromeč

Za areálem keltského oppida Hrazany..

Názory odborníků na jeho stáří se různí. J. Úlovec jej spíše pokládá za sídlo zmiňované jako Hradnice a časově předcházející husitskému opevnění. T. Durdík se přiklání spíše k samostatně opevněnému sídlu husitského hejtmana, odděleného od většího jádra, kde se zdržovala posádka hradu. Podstatně větší jádro mělo jen lehčí opevnění se zděnou budovou uprostřed, zachovány jsou také relikty brány a přístupu k ní. Toto opevnění s největší pravděpodobností vybudovali husité. Přístupová cesta k oběma jádrům vedla po úzké šíji, která nese známky dalšího opevnění – mohly to být předsunuté bašty nebo také obléhací pozice. Před touto šíjí je ještě trojúhelníkový zřetelně opevněný pahorek, který již zasahuje do areálu hrazanského oppida. Stáří tohoto opevnění není vyjasněno a mohlo souviset jak s hradištěm, tak i se samotným hradem (předsunutá bašta či obléhací opevnění).

Objekt je na počátku 15. století uváděn jako pustý. Roku 1424 zde postavili nový hrad husité, roku 1428 byl pobořen. Poté opět obnoven a v roce 1435 Hynkem Ptáčkem dobyt a pobořen. Zdeněk Konopišťský ho naposledy obnovil a přes mohutné dobývání roku 1471 už nebyl dobyt. Roku 1542 je připomínán jako pustý..

Také příkop už není patrný; navíc je vše zarostlé křovisky. Kdo a kdy založil hrad Ostromeč, není známo. První zpráva o Ostromeči je z r. 1419, kdy nedaleko odtud došlo 4. listopadu k první husitské bitvě (snad u Nahorub), není však jasné, zda se tato zmínka týká již hradu nebo jen ostrohu. Stál-li tehdy již hrad, patřil patrně některému vladykovi z nedalekého sídla Hradnice, které bylo jižně odtud, na místě nynější stejnojmenné samoty. V l. 1375–1389 držel Hradnici Bohuslav ze Suchdola, jenž se až do r. 1417 připomíná také na hradě Kozím hřbetu. Šlo-li v r. 1419 jen o ostroh nebo horu Ostromeč, pak tu opevněné sídlo vzniklo až po 13. červenci 1424, kdy táboří vedení Janem Hvězdou z Vícemilic obsadili horu Ostromeč a zřídili zde opěrný bod pro vojenské akce v okolí. Odtud potom podnikali nájezdy proti nepřátelům kalicha. V r. 1428 však přepadli Ostromeč Bechyňští a hrad pobořili. Po potrestání Bechyně táboři Ostromeč znovu opevnili a jejich hejtmanem se tu stal Mikuláš z Padařova; po nezdařeném tažení proti hradu Zvíkovu v r. 1429 se stal hejtmanem na Hradišti hory Tábor. Na Ostromeči ho vystřídal hejtman Filip z Padařova, který je rovněž znám jako odvážný válečník; zúčastnil se například velkého tažení táborů do Rakous a do Uher r. 1430. Za něho byla na Ostromeči opisována bible, která je dnes uložena v univerzitní knihovně ve Vídni (tzv. Padařovská). Táboři drželi Ostromeč i po Lipanech (1434) a odtud nadále ovládali celý kraj. Dne 17. března 1435 oblehla hrad zemská hotovost pod vedením Hynka Ptáčka z Pirkštejna, ale marně ho dobývala. Teprve 22. května se vyhladovělá posádka vzdala pod podmínkou volného odchodu do Tábora. Hrad byl vypálen a rozbořen, jeho zboží připadlo ke Konopišti. Na jaře 1450 dal Zdeněk Konopišťský ze Šternberka Ostromeč znovu opevnit a podnikal odtud záškodnické výpady proti táborské jednotě. Zvláštní význam měl hrad Ostromeč v domácí válce jednoty zelenohorské, vedené Zdeňkem Konopišťským proti králi Jiřímu z Poděbrad. Ostromeč se tehdy stal vážnou vojenskou překážkou v dovozu zásob do Prahy i opěrným bodem proti odpůrcům jednoty. V r. 1471 se sice zemský sněm usnesl, aby byl Ostromeč zbořen, ale ani tentokrát nebylo obléhání úspěšné. Ve šternberském majetku zůstal Ostromeč až do r. 1542, kdy Adam ze Šternberka zastavil pustý hrad s vesnicemi Hanušovi z Říčan. Ostromeč tedy zřejmě nebyl za Šternberků obýván a zpustl. Situace se nezměnila ani za nového držitele Hanuše z Říčan, ani za jeho syna Jana mladšího z Říčan na Kosově Hoře. Ze zástavy vyplatil Ostromeč Adamův dědic Jan ze Šternberka, ale už v r. 1571 prodal pustý hrad s příslušenstvím Adamu Řepovi z Neveklova na Tloskově..

Tam, kde jest horní plocha nejužší a rozšiřuje se pak v dotčené vidlici, stával hrad Ostromeče. Na počátku tohoto mohutného ostrohu jest samota Hradnice, která prý je vystavěna z kamení zbořeného hradu Ostromeče. Jméno její připomíná vladycké sídlo, které v těch místech stávalo a také se Hradnicí nazývalo. Při samé samotě k jihozápadní straně jest pastviště trochu do výšky nyní vynikající,ale bez známek bývalého opevnění; avšak severně od samoty zdvíhá se ostroh strmě v homoli řečenou Červenou neb i Červeným zámkem strmě k Vltavě, jak již doloženo, spadající; od Hradnice běží k ní přímo cesta vozová a jiná cesta jde po jejím východním úpatí, ale na povrchu návrší. Když se přichází k Července, spatří se hluboký příkop, kterým je tu ostroh od východu do západu překopán; před ním i za ním je val a za ním zase příkop rovnoběžně s předešlým, od něhož jdou k severu dva příkopy zavírajíce políčko tvaru podkovitého. Příkopy jsou zarostlé habřím a líštím. Místo takto zavřené slove Červený zámek, avšak po zdech není památky a ani kamení tu není, tak že lze za to míti, že tu stávala dřevěná tvrz; skutečně tu vykopali před lety trámy. Na celé Července, obzvláště na tu stranu k Hradnici vykopali drahně šípův a hrot stopu dlouhý, který odevzdali do Radiče zámku. Celé to opevnění podobá se baště, jako by bylo zřízeno k obraně hradu tím, že by bránilo přístupu k němu. Od Červenky sestupuje se na hřeben ostroha a jde se po vozové cestě, která Červenku obcházela, až ke hradu Ostromeči, jejž zakladatelé založili hodný kus daleko za Červenkou, přibravše k němu místo od Červenky až k Ostromeči jako veliké předhradí. Než se přijde k vlastnímu hradu, viděti jest na hřebenu spojujícím Ostromeč s Červenkou, který jest dosti úzký, na levé, západní straně val dosti vysoký. Tak se zdá, že obléhající tu ostroh zavřeli; ale i před tím jsou známky zákopův, které bezpochyby z doby obléhání pocházejí. Začátek vlastního hradu jest příkop, který šel od srazu ke srazu ostrohu tu neširokého. Za ten totiž lze míti mělkou sedlovitou prohlubeninu, kteráž zarovnáním příkopu skrze motyku a pluh již před lety vznikla. Hned za tím jest druhá prohlubenina a tak za jiné nelze míti, než že tu byly dva příkopy za sebou a před každým násep. V druhé prohlubenině vídalo se před lety množství kamení, které pocházelo z hradeb, jimiž byl příkop zadní vyzděn a kteréž ratajové na poli vykopávali. Mezi příkopy i na sousedních polích našlo se mnoho železných škvárův. Nyní jsou tu všude pole a pastviny. Prostora za těmito příkopy proměněna jest již ode dávna na role, tak že není ani známky po hradbách a staveních, ač byla-li tu. Nějaký kus dále zdvíhá se najednou návrší do výšky a na tomto místě 40 krokův zdéli a12-16 kr. zšíři stával přední hrad a palác pánův Ostromečských. Stojíť to vyvýšení asi uprostřed hradiště. Nyní se tu spatřují základy většího i menšího čtyřúhelníku. Menší obsahuje prohlubeň, poněvadž se spodní sklep zřítil, ale pro množství trnek okolo něho rostoucích jest skorem nepřístupný. Větší čtyřúhelník (25 kr. zdéli a 12 kr. zšíři) též má prohlubeň, ale patrné již zarostlé základy. S toho pahrbku sestoupíce octneme se zase v rolích, a něco dále pak za nimi jest třetí příkop ve skále vytesaný, který odděloval zadní hrad čili velkou věž, která stála na nejvyšším místě hradiště a byla dotčeným třetím příkopem na všech stranách zavřena. Věž byla založena do čtverhranu, 19. Kr. zdéli a 9 kr. zšíři, ale nezbylo z ní nic, než základy zdí zemí a rumem zasypané. V jejím vnitřku nachází se zbytek sklepa, totiž postranní zeď a začátek klenby, která z ní vybíhá. Před stoletím tu byly zdi ještě přes 1 m. nad zemí vysoké. Má se za to, že jsou pod ní sklepy a tím (totiž že tam dusný, vlažný vzduch zůstává) vysvětluje se, proč sníh na tomto místě nezůstane ležeti. Opravdu také zde uhodili jednou na sklep, který potom zasypali. Příkop, který velkou věž zavíral, zavíral také hrad na zadní straně a to tam, kde ostroh k Barákovu se sklání. Počátky Ostromeče souvisí s počátkami rodiny Břekovcův z Ostromeče. Nežli ještě Ostromeč stála, stála Hradnice a tu seděl. 1369 Olbram jeden z předkův téhož rodu. Po něm tu seděl Bohuslav ze Suchdola, jenž se také psával z Hradnice, Hradiště i Hradeštnice, tak. 1375 a 1388, též 1389. Od r. 1392 vyskytuje se seděním na Hrádku neb Kozím hřbetu, ale nazývá se před l. 1395 Břekovec z Hrádku jinak z Hradnice. Měl tedy na oba tyto statky a Hrádek ještě l. 1417 a protože se potomci psali z Ostromeče, název Ostromeč se ani v příjmení Bohuslavově ani v jiných neřídkých pamětech kraje Vltavského nenachází, a naproti tomu jisté jest, že zboží Hradnické Bohuslavovi patřilo, nemineme se snad pravdou majíce za to, že asi v l. 1390-1417 hrad Ostromeč založil. Avšak je to možná věc, že hora a ostroh nazývala se Ostromečí, něžli hrad tu byl. Z vyznání totiž jistého zločince (r. 1423) jde na jevo, že ten jistý člověk byl na Ostromeči l. 1419, když totiž blízko odtud došlo k bitvě. Zdali mínil hrad neb horu, není zřejmo. m. 1424 na den sv. Markéty (13. července) se stalo, že Jan Bzdinka, jakýsi Podstavek a jistý Hýbal tři Táboři obsadili horu Ostromeč. Stalo se to jistě bez svolení držitele hory, jímž byl Petr syn Bohuslavův. Jestli tu již něco bylo, Táboři je náležitě zpevnili a posádka zdejší pak vybíhala odtud a hubila stranu pod jednou. Tak se i stalo l. 1427 v srpnu, že nějaký Zákon s jinými pustil se až ke Mníšku, ale tu jej stihli Zikmund Bolechovec a Buzek (ze Tmaně) tehdá posádkou na Karlšteině a Zákona s šesti jinými zabili. Jen u jediného letopisce je psáno, že oděnci posádky Bechynské náhlým přepadením dobyli (1428) hradu Ostromeče „od Táborův založeného“ a jej vyvrátili. Možnost toho nelze upírati, neb jen úskoky Bechynských lze vyložiti, proč. Táboři hned potom vší mocí oblehli Bechyni a jí dobyli. Táboři osadili tehdá Ostromeč Mikulášem z Padařova jako hejtmanem. Týž vytáhl l. 1429 s bojovníky Bechynskými a měst Písku, Sušice a Klatov dobývat hradu Zvíkova, ale nic nepořídili. Táboři udělali jej potom vladařem na Táboře a dali do Ostromeče Filipa z Padařova jako hejtmana. Po velkonoci r. 1430 vytáhl Filip s jinými hejtmany s vojskem silným okolo sedíti tisícův lidí přes Moravu do Rakous a Uher, dvě bitvy krvavé tu svedeny, v nichž padlo Čechův přes dva tisíce a bojíce se silnějšího odporu nepřátel vrátili se zase domů. Téhož roku podnikl Filip s Tábory výpravu na bratří z Kolovrat, při čemž dobyli Hořovic a protivníky své pod Libšteinem k smlouvě přinutili. Příštího roku (1431) sv. Kateřině vypravila se posádka Ostromecká s Prokopem Velkým a Tábory asi v počtu 10.000 hlav do Rakous, kdež plenili kraj okolo města Ličova a nabravše tu kořisti po novém roce (1432) domů se vrátili. Té doby dal Filip na hradě Ostromeči opsati krásnou, skvostnou bibli posud zachovanou. Tak totiž zaznamenal opisovatel ku konci I. knihy Esdrašovy, že ji na Ostromeči v letech 1432, 1433 a 1434 opisoval. Tato na Ostromeči psaná bible od Táborův bedlivě chována a dostala se českými bratřími na Moravu pánům ze Žerotína. Po bitvě Lipanské drželi Táboři ještě mnohá města (Tábor, Hradec, Kolín, Boleslav, Žatec, Slaný, Písek a j.) a hrady pevné Sion, Lomnici, Bílinu, Řísuny atd. Také na Ostromeči držela se posádka Táborská a Filip maje odtud ve své moci Vltavsko a dobré kusy Bechyňska a Kouřimska mnohé závady činil na statcích pánův protivných. Dokavád měla strana mírnější na jiných stranách pilnější zaměstnání, ještě to Filipovi ušlo. Když pak jim tu a tam uvolněno, nařídila vláda zemská hotovost proti Ostromeči. Na den sv. Kedruty (17. března) roku 1435 přitáhli k hradu Hynce Ptáček z Pirkšteina, Beneš z Dubé seděním na Kožlí, Jakoubek z Božejovic purkrabě na Konopišti, Mikuláš purkrabě na Zvíkově s lidem Rožemberským a jali se hned hrad oblehati. Šest neděl trvalo obležení a statečný Filip pořád odolával útokům nepřátelským. Tuť dne 26. dubna přibyli Aleš Holický ze Šternberka, jenž na ten čas držel Křivoklát a Jan Jenec z Janovic s 200 oděnci, 50 jezdci a 11 špižnými vozy, aniž by byli potom co podstatného vyřídili, leč že dovozu na hrad zabraňovali. Ještě přišla prosila dne 15. Května, když přirazil k oblehajícím Hanuš z Kolovrat s 125 jezdci a 300 oděnci. Ještě jeden týden trvalo oblehání, načež po všech desíti nedělích mezi posádkou nastal takový nedostatek potravy, že se hejtman Filip z Padařova uvolil hrad na jisté výminky stoupiti. Oblehající nepořídivše ničeho úsilným obleháním musili přece pod úmluvou dne 22. Máje propustiti obležené do Tábora na svobodu, načež důležitý ten hrad teprv obořen a vypálen jest. Jestli pak vrácen Břekovcům, je pochybno, neb jak se zdá, držen ke Konopišti. Navrácení Břekovcům stalo se později a l. 1518 držel Bohuslav Břekovec vesnice, které si pozůstavil od Ostromeč (oddav je ke Konopišti) k Červenému Hrádku. Čtrnácte let zůstal hrad v zříceninách a zboží jeho bylo se dostalo Zdeňkovi Konopištskému ze Šternberka od r. 1448 nejv. purkrabí Pražskému. Na jaře r. 1450 kázal Zdeněk lidem svým ohledati a vyměřiti na Ostromeči k srubům a k osazení té hory, lidé ti zbudovali zdi střechami prkennými, zdělali poněkud náspy, příkopy a záseky a tak hrad Ostromeč brzo povstal z rumův svých. Pan Zdeněk tím zajisté netoliko jednotníkům Strakonickým ale i Táborským, kteří se nepřiznávali k žádné obou hlavních jednot, dal příčinu k nespokojenosti a svádě. Brzy potom Zdeněk svým jmenem opověděl jednotě Táborské na počátku měsíce července a potom před sv. Jakubem poraziv je u Miličína, odňal jim 45 vozův a 5 houfnic. Nové důležitosti nabyl Ostromeč ke sklonku panování Jiřího Poděbradského. V nepoctivé válce, kterouž způsobili proti králi členové jednoty Zelenohorské, působením téhož Zdeňka osazen jest Ostromeč silnou posádkou. Když mělo královo vojsko r. 1470 vtrhnouti do Slezska, jal se Zdeněk škoditi přivržencům královým vysílaje s hradu houfy své, kteří chutně plenili a pálili v okolí a lidem dobytek zajímali. Též jímali sem zemany druhé strany. A poněvadž s Ostromeče snadno bylo brániti dovozu ku Praze, nedali řekou dříví a uhlí plaviti, leč by dávali plavci po dvou bílých groších s vozu. To trvalo tak dlouho. Zdeněk sám přicházel někdy na hrad a posádku přítomností svou rozněcuje, jakož i svědčí list jím r. 1472 na Ostromeči psaný. Loupežení trvalo drahný čas, že se již pánům i zemanům mnohým v tom kraji stýskalo i sedlákům, až někteří se holdovati musili; a někteří zemané s lupiči díl měli a u nich bývali na tom zámku. O to potom sněm držán byl, aby ten hrad byl obležen ač nebylo ode všech svoleno, však proto vždy se o to stálo; a že zámek ten v místě velmi nepřístupném stál, neobléhali ho, ale některá místa skalnatá osadivše, opodál bašty a příkopy zdělali, tak že na hrad ani s hradu přibýti nemohli a je tudíž jejich strana vybaviti nemohla. Hlavní příčina však, proč marně před hradem leželi, byla ta, že nebylo jednoty a svornosti v zemi, než zrádců všudy dosti se našlo. Nejvyšší purkrabě Jan Jenec z Janovic shromáždiv lidu něco přikázal všem zemanům mezi Brandýsem a Jílovým, aby se sjeli k němu v den určitý a s ním aby útok pustili na Ostromeč. A když toho ani jeden z nich neučinil, on rozhněvav se proto učinil jim zájem v podkraji Pražském všelikých stád a koní a kázal zajatý dobytek shromážditi u Kunratic, ale že zemané ti přemluvili Pražany, nemohl ani dobytek na hrad Pražský dostati. A tak prozatím naděje na dobytí Ostromeče zmařena a ti, kteří ještě na náspech před hradem zůstali, byli panem Zdeňkem rozehnáni a rozplašeni. Ostromeč zůstal nedobyt po osm let a v držení Zdeňkově až do jeho smrti. I clo pod hradem Zdeňkovi dříve na sjezdu v Německém Brodě a sněmu Benešovském přirčené zůstalo mu smírným snešením Vratislavským r. 1474. Pokoj však celému okolí navrátil se teprv, když se král Vladislav s Maryášem Uherským srovnal a mír mezi stranami učiněn byl. Páni ze Šternberka uznávajíce vždy důležitost Ostromeče co pevnosti udržovali jej v dobré stavu. Po smrti Zdeňkově (+ 1476) dostalo se panství Konopištské a zboží Ostromečské a Kostelecké synu jeho Janovi za díl, ani druzí bratři ostatní panství Zdeňkova rozebrali. Ze synů Janových dostal Ostromeč na svůj díl Zdeněk mladší ze Šternberka a seděl tu až do r. 1496. Tehdá byl již mrtev a poněvadž dětí po něm nezůstalo, daroval král odumřelé zboží, polovici městečka Benešova, Ostromeč hrad a Kostelec hrad pustý Ladislavovi ze Šternberka (+1521) a Kateřině z Ekrcau (vdově po Janovi?) a úředníci dvorští zvedše je na zboží to r. 1497 (19. června) odhádali jim je o 6000 ss. gr. Č. Ladislavovým dědicem v držení Ostromeče byl Jan bratr jeho, pán také na Konopišti (+ 1528), jenž držel Ostromeč ke Konopišti a nehledě si opravy starého hradu, brzo měl o zříceninu více na panství svém. Janův syn Adam ze Šternberka (+ 1560) již sobě zboží Ostromečské odděleného od ostatního panství málo vážil a vkl. r. 1542 Ostromeč hrad pustý, vsi Sejice, Živohošť, Oboz, Hradnici, Žlíbek, Klouby, Ústí se dvory km. v Poličanech a mlýnem Borakovem Hanušovi z Říčan v 570 1/2 kopě gr. Pr. Zastavil, načež Hanuš hned ten hrad zapsal Janovi mladšímu z Říčan na Kosové hoře k uvázání po smrti pro dluh 220 ss. Výplata stala se potom za Adama syna Jana, jenž byl dědičné právo na Ostromeči na svůj díl obdržel, ale ten jej nepodržel, nýbrž (vkl. 1571, 20. června) prodal pustý hrad s příslušenstvím svrchupsaným Adamovi Řepovi z Neveklova na Tloskově za 1300 kop dostav na srážku 300 kop jiné vesnice. Od těch dob zůstala zřícenina při zboží Tloskovském..