Pomezná

Vesnice Pomezná stávala asi 9 kilometrů severozápadně od Chebu, v těsné blízkosti Ohře. Její původní jméno dobře vyjadřovalo polohu vsi, neboť "Markhausen" znamenalo "domy stojící na hranicích dvou zemí".

Pomezná byla založena zřejmě již ve 12. století. Počátkem 13. věku na ní seděli členové stejnojmenného rodu, patřící k chebským ministeriálům. Již roku 1225 se v písemných pramenech objevují bratři Konrád a Berchtold z Markhausen, přičemž o druhém z nich slyšíme ještě roku 1245. Jejich potomkem snad byl Kneussl, připomínaný na listině Oldřicha ze Schönbrunnu z roku 1303. To je poslední člen tohoto rodu, kterého dosud známe.

Záhy po Kneusslovi se dostali do držení jedné části Pomezné bratři Mikuláš Krepfl, Konrád Hüller a Ludvík Kornbühler, zmiňovaní roku 1309. Poté se Pomezná ocitla v majetku kláštera ve Waldsassen, od něhož ji roku 1348 koupil Rüdiger ze Sparnecku. V dalších letech pak následovala držba Pomezné Sparnecky a jejich leníky. Za některého z nich byla roku 1417 vypálena vojenskými oddíly norimberských purkrabí.

Kolem poloviny 15. století se Pomezné zmocnili Paulsdorferové, po nich se v jejím držení vystřídalo ještě množství majitelů. V závěru 16. století tu seděli Jähelové, Brunnerové a další chebské měšťanské rodiny. Prakticky celou ves i s pozemky však postupně skupovalo samotné město Cheb, které do roku 1629 získalo její podstatnou část. V držení vsi pak zůstalo až do 19. století.

Problematika panských sídel v Pomezné je složitá. První z nich vzniklo jistě již ve 13. století za Markhausenů, jeho podobu a místo, kde stávalo, však bohužel neznáme. Snad již ve 14. století bylo nahrazeno sídlem novým. To vzniklo nedaleko Ohře pod mírným svahem, v areálu pozdější usedlosti č. 1. Jeho pozůstatkem je velká čtyřhranná věž o hraně přibližně osm metrů, dosahující ještě dnes výšky dvou pater.

Věž byla podsklepená; vstup do podzemí vedl zalomeným schodištěm v jihozápadním rohu přízemí. Tudy se sestupovalo do sklepní prostory rozměrů asi 3 x 10,5 metru, valeně sklenuté. Nad ní bylo plochostropé přízemí, do něhož se přicházelo dveřmi s klenutým nadpražím. O tom, že vstup je původní, svědčí otvor pro závoru, dodnes dobře dochovaný. Přízemí osvětlovalo jen jedno střílnovité okénko vlevo od vstupu. Nad přízemím byla minimálně dvě další plochostropá patra, otevřená obdobnými střílnovitými okénky, směřujícími jižním směrem.

Věž byla jistě součástí panského sídla, jehož rozsah však neznáme. Nevíme tedy, zdali se skládalo pouze z této věže (obdobné tvrze stávaly v Božetíně, v Mlýnku a jinde), nebo zdali u ní byla ještě jiná obytná stavba (jako např. v Podhradu). Rovněž není jasný způsob jejího opevnění. Jisté je, že nejpozději v 17. století ztratila rezidenční funkci a byla zapojena jako užitková stavba do selské usedlosti, jejíž součástí byla až do našeho století. Kolem roku 1908 hrozil pozůstatku tvrze zánik. Tehdejší majitel čp. 1 s věží, Mikuláš Diener, hodlal snést její patro a přízemí použít při výstavbě nové stáje. Důvodem byl především špatný stav krovu a horní části věže. Vlastivědný pracovník A. John tehdy vyhlásil sbírku na její opravu, která nakonec pro tvrz znamenala záchranu.

Literatura někdy uvádí, že starý hrad v Pomezné byl roku 1462 vypálen českým vojskem Jiřího z Poděbrad a jeho věž byla použita jako základ nově vybudované tvrze. Tato a další podobné zprávy se však dosud nepodařilo ověřit.

Vzhledem ke své poloze prakticky přímo na státní hranici se Spolkovou republikou Německo se Pomezná po roce 1950 ocitla v nově zřízeném hraničním pásmu. To znamenalo zánik vesnice. Postupně byly zbořeny všechny stavby, jako poslední zmizel starý mlýn u Ohře. Zůstala stát pouze věž bývalé tvrze, němý svědek historie vsi.