evangelický kostel

1924. Z architektonického hlediska představuje mokřinský kostel směsici historizujících a moderních proudů s výrazným užitím tradičního tvarosloví. Kostel tak svým zevnějškem, zejména věží, připomíná tzv. ašské evangelické baroko, které dnes představují kostel v Hranicích a rovněž již zaniklý evangelický kostel sv. Trojice v Aši, pod který mokřinská kazatelská stanice spadala. Ačkoliv se kostel nevyznačuje příliš invenčním řešením, jako je tomu u pozdějších staveb Otto Bartninga, jedná se o kvalitně pojatou stavbu dochovanou ve své původní podobě a doklad tvůrčího hledání mladého architekta evropského formátu..

Projekt kostela vypracoval na přelomu let 1911 a 1912 významný berlínský architekt Otto Bartning. Dne 14. července 1912 byl slavnostně položen základní kámen ke kostelu. Hrubá stavba byla dokončena na jaře 1913 a vysvěcení dokončené stavby se konalo 29. listopadu 1914. Kostel byl původně pojmenován jako Jubilejní kostel císaře Františka Josefa. Roku 1929 prošel kostel pod vedením mokřinského stavitele Geipela renovací fasády a také elektrifikací. V červnu 1937 byly slavnostně spuštěny elektrické věžní hodiny od firmy Kohlert z Kraslic. Poslední německé evangelické bohoslužby se v kostele konaly 30. září 1946. Po likvidaci Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byl kostel předán do užívání pravoslavné církvi, která jej vysvětila jako chrám sv. Cyrila a Metoděje. V období normalizace však kostel přestal sloužit bohoslužebným účelům a postupně chátral. V létě r. 1989 se dokonce zřítila část střechy. Během let 1992–1996 prošel kostel opravami. V r. 1994 byl převeden Farnímu sboru Českobratrské církve evangelické v Aši, v jehož užívání je dodnes..