
Malá horská víska Sněžná s 30 obyvateli se až do r. 1948 jmenovala Šenava, především však německy Schönau. Nyní je místní částí města Kraslice, od nějž je vzdálena 3,5 km jihozápadně (pro pěší turisty po žluté značce). Je to ves starobylá, neboť již r. 1348 je doložena v majetku cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu. Její nejvýznamnější památkou je poutní kostel sv. Jakuba Většího. Jeho současná barokní podoba vznikla kolem r. 1720 na základech starší středověké stavby. Stojí ve svahu u křižovatky silnic při žluté turistické značce.
Stěny presbytáře jsou členěny vpadlými poli. Kostel má sedlovou střechou pokrytou šindelem. Nad západním průčelím se zvedá sanktusová věž zakončená malou cibulovou bání. Nad presbytářem je obdobná věžička s jehlanovitým zakončením. Kolem kostela byla vybudována kamenná zeď, která ohraničovala hřbitov. Na hřbitově se pohřbívalo až do r. 1883. Při vstupu do kostela zaujme na první pohled dřevěný táflovaný strop. Tříramenná kruchta a její nosné sloupy jsou rovněž ze dřeva. Mnohé umělecké artefakty, které byly vytvořeny přímo pro tento kostel, však byly zničeny či rozkradeny. Mezi ty patří i hlavní oltář, řezbářské dílo vrcholného baroka s bohatou architekturou vytvořenou z akantových listů. Tato kompozice byla doplněna o figury andílků, v edikule stávala středověká socha sv. Jakuba Většího. Na evangelijní straně se nachází téměř v životní velikosti barokní řezby Olivetské hory. Na epištolní straně, je tzv. hornický oltář s pozdně barokní sochou Panny Marie Bolestné. Socha bývala původně ve starém, dnes již neexistujícím kostele v Kraslicích. Do interiéru kostela se dostala až později. V kostele je rokoková kazatelna z r. 1800. Figurální výzdoba kazatelny byla ukradena po r. 1990. V kostele bývaly kdysi také dva barokní dřevěné relikviáře sv. Floriána a sv. Rocha. Byly to kvalitní barokní práce ze třicátých let 18. století. Na kruchtě jsou dva zajímavé obrazy, jež představují výjevy z pověstí o založení kostela. Jejich autorem je kraslický malíř Andreas Dietz (1778-1857). Na čelní straně kruchty je obraz s námětem Poslední večeře. Varhany pro kostel postavil r. 1912 Heinrich Schiffner (1853-1938), varhanář činný ve Cvikově u České Lípy a v Praze. Poutní tradice na Sněžné získala na významu v průběhu 17. století. Tu podpořil i majitel panství Johann Hartwig Nostitz, který poddaným na panství nařídil v sobotu 25. července 1671, na svátek sv. Jakuba Většího, vykonat náboženskou pouť do Sněžné. Uctívána zde byla socha sv. Jakuba Většího, pozdně gotické dílo z lipového dřeva. Stáří této sochy je většinou kladeno do období kolem r. 1500. Původně byla umístěna ve skříni oltářního nástavce, nyní je z bezpečnostních důvodů mimo kostel..
Je zde zřejmá vazba na mnišský cisterciácký řád z waldsassenského kláštera. V první polovině 17. století byl na obvodových zdech středověké stavby postaven nový kostel, současnou barokní podobu získal svatostánek kolem r. 1720. Po skončení 2. světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a kostel postupně chátral. Na chátrání se podílela i odlehlost kostela. K jeho záchraně došlo v 90. letech 20. století. Kostel spolu s kaplí sv. Kříže tvoří přírodní kout ticha, zamyšlení a možné meditace. Nyní je kostel sv. Jakuba Většího filiálním ve farnosti Kraslice a v období od dubna do listopadu se v něm jednou měsíčně konají sobotní bohoslužby. Od r. 1963 je celý areál kostela s přilehlou kaplí sv. Kříže zapsán v seznamu kulturních památek ČR..