kostel sv. Jakuba Většího

století, z níž je zachován chór, sloužící jako podvěžní kaple, a triumfální oblouk s římsou. Do současné barokní podoby byl přestavěn v letech 1798-1799. Je to obdélná jednolodní stavba s boční věží, odsazeným pravoúhlým presbytářem a s předsíní před západním průčelím. Okna jsou obdélná, polokruhově zakončená. Mohutná hranolová věž s polygonálním posledním patrem je kryta cibulovou bání. V jejím přízemí jsou úzká vysoká okna a vnější zděné schodiště do patra. V presbytáři je valená klenba s lunetami, v lodi strop a kruchta bez podpor. Oltáře a kazatelna jsou barokní z konce 17. stol. Část sochařské výzdoby z 15. a 16. stol. je uložena na arciděkanství v Chebu..

V 15. století byla nad presbytář postavena hranolová chórová věž. Kolem roku 1500 vznikly nástěnné malby na severní stěně lodi. Výzdobě dominuje výjev Krista ve vinném lisu doprovázený po stranách šesti z obvyklých sedmi svátostí. Ve špaletě východního okna presbytáře jsou postavy světic obklopené ornamentální výzdobou. Na přelomu 16. a 17. století byla kostel rozsáhle přestavěn. Zbořením severní zdi románské lodi a jejím prodloužením k severu na dvojnásobnou délku byla změněna orientace kostela, k této nové plochostropé lodi bylo od severu přistavěno mělce obdélné valeně zaklenuté kněžiště. Románský presbytář se stal boční kaplí sv. Barbory. V 18. století získala hranolová gotická věž polygonální nástavbu, od jihu byla přistavěna předsíň se schodištěm na kůr nově vložený do lodi. Stavební vývoj kostela dokončila přístavba nové sakristie při západní straně barokního presbytáře roku 1931..

Podle odkazů na řezenské diecézní matriky existoval již v 10. století a jako filiální je možné jej doložit k r. 1200. Kostel sv. Jakuba Většího se tak spolu s dalšími stavbami řadí mezi nejstarší kostely na Chebsku. Ke dni 10. května 1754 byla zřízena samostatná farnost Mühlbach s patronačním právem vázaným na chebskou městskou radu. Z původní románské stavby se zachovaly do dnešních dnů jen některé fragmenty. Z gotických fází stavby vzniklých v době 14. – 16. století se dochovaly rovněž jen některé části, jako například stará sakristie při severní straně věže. Nicméně i přesto je způsob této přestavby zcela zřetelný, severní podélná zeď lodi byla zbořena a kostel byl přístavbou zvětšen směrem na sever. Tak vzniklo i nové kněžiště s hlavním oltářem a původní chór pod věží zůstal zachován jako postranní kaple s oltářem sv. Barbory. Prostor původní kostelní lodi dnes vyplňuje kruchta, ze které je přístup do horních pater věže. Kostelní věž může pravděpodobně pocházet z tohoto exponovaného období. Jsou zde typická střílnová okna a vyvýšený vstup. Na konci 15. či počátkem 16. století došlo v prostoru kostela ke zhotovení nástěnné malby s neobvyklým námětem Krista ve vinném lisu obklopeného vyobrazením sedmi svátostí. Tato malba se nalézá v pásu nad sanktuářem ozdobeným starší malbou pocházející pravděpodobně z konce 14. století zobrazující monstranci s tělem Páně adorovanou dvojicí andělů. Tento výjev je prof. Roytem datován právě do tohoto období na základě srovnání s dalšími známými vyobrazeními tohoto motivu v českém prostředí. Dnešní podoba kostela pochází převážně z přestavby, která byla provedena v průběhu raného novověku. Velmi pravděpodobně byla realizována v průběhu 17. a 18. století. Vzhledem k faktu, že dne 23. listopadu 1700 došlo k novému vysvěcení kostela, je nutné předpokládat, že k úpravám stavby došlo v duchu barokního slohu ještě před tímto datem. V 18. století zřejmě docházelo k dalším přestavbám. Počátkem 19. století, patrně v době kolem roku 1800, jistě došlo vytvoření nového průchodu z lodi do sakristie. V letech 1829 a 1830 byly odstraněny postranní empory a byla zpevněna varhanní kruchta. Roku 1778 byla v presbyteriu a r. 1884 v celém kostele položena nová dlažba z kamenných cementových desek, přičemž byly odstraněny desky z hrobů Evy Rosiny Mießel a Margarety Bähr před hlavním oltářem a přemístěny do předsíně. Aktivity související s vybavováním a opravami kostela v průběhu I. světové války ustaly, dokonce těsně před jejím koncem v letech 1917–1918 došlo k zabavení zvonů kostela, stejně jako částí varhan. Počátek 20. let 20. století se proto nesl ve znamení snahy o obnovu těchto válečných ztrát. V r. 1920 tedy došlo k úpravám baldachýnu nad kazatelnou a také ke koupi křížové cesty s velikostí jednotlivých zastavení 50 x 35 cm. Roku 1921 byly do věže instalovány dva nové bronzové zvony. Ve stejném roce došlo navíc k výměnám kostelních lavic a úpravě jednoho z křížů na hřbitově. Již v druhé polovině 20. let bylo i přes tyto jednotlivé akce směřující k obnově zřejmé, že v kostele bude potřeba realizovat zásadní úpravy. S úpravami bylo započato v r. 1930, přičemž byla vystavěna nová sakristie, z chóru byly odstraněny dětské lavice a v celém kostele byla položena nová podlaha z keramických dlaždic a pod lavicemi pouze betonová. Hlavním autorem těchto úprav byl dr. Kühn, který řešil všechny stavební části obnovy. V r. 1932 však došlo i vytvoření malířské výzdoby a jejím autorem byl chebský malíř Anton Friedl. Ten v oblouku nad oltářem a v prostoru přímo nad ním zobrazil Boha Otce, Beránka Božího a dvojici andělů s nápisovými páskami. Tyto malby jsou v současné době překryty novou omítkovou vrstvou vytvořenou v době poslední rekonstrukce objektu po r. 2000. Během těchto úprav byl kostel rovněž elektrifikován. Kostel sv. Jakuba Většího v Pomezí nad Ohří je nyní filiálním ve farnosti Cheb, pravidelné bohoslužby se v něm však nekonají..