Ruda nad Moravou

Teprve v r. 1596 poručníci Ladislava velena ze Žerotína, hlavního dědice boskovického majetku po smrti jeho strýce Jana z Boskovic, chtějíce zahránit aspoň podstatnou část zadluženého obrovského zábřežského dominia, prodali Velenovu vzdálenému příbuznému Janu mladšímu ze Žerotína, pánu na Velkých Losincáh, jeho severní část s Rudou a dalšími 15 vesnicemi, od Bílé Vody až po Olšany. Jan mladší hned přenechal tento majetek svému synu Bernardovi, který se tak stal prvním majitelem nového severomoravského panství. Bernard ze Žerotína si zvolil Rudu za své dílo a přistoupil tu po r. 1600 k vybudování vlastního renesančního zámku (byl postaven na haldách strusky z někdejších železářských hutí). Základní stavba byla dokončena v r. 1610, jak hlásá letopočet na arkýři vedle brány se znaky stavebníka a jeho ženy Sibyly, rozené Libštejnské z Kolovrat. Na kraji vsi vyrostal tehdy čtyřkřídlá zámecká budova, přibližně ve tvaru čtverce kolem vnitřního dvora. Na jihozápadní straně, od silnice, je jednoduché průčelí s velkým vjezdem do zámku, zdobeným bosovaným ostěním s římsou, na níž byl později umístěn velký plastický erb pobělohorských držitelů zámku, Lichtenštejnů.Vlevo od vchodu je v úrovni prvního patra půvabný renesanční půlkruhový arkýř na jehlancové podložce, krytý stříškou. Sgrafitová rustika průčelí spolu s arkýřem prozrazují na první pohled renesanční původ zámku. Z valbové střechy se zvedá nad průčelím úzká čtyřboká věž se zdvojenou bání, zakončená lucernou a opatřená věžními hodinami (z r. 1890). Jednoduchost vnějšího vzhledu zámku kontrastuje s jeho dvorní stranou: s otevřenými jednopatrovými arkádami, nesenými v přízemí čtyřbokými pilíři, v patře pak toskánskými sloupy z maletínského pískovce, které obklopují dvůr ze všech stran. Ochozy arkád jsou zaklenuty křížovou klenbou a podobně je tomu i v přízemních místnostech. V patře jsou stropy ploché. Po náhlé Bernardově smrti v r. 1614 koupil rudské panství zpět Ladislav Velen ze|Žerotína. teprve on dal rudskému zámku jeho konečnou podobu. Již pro Bernarda ze Žerotína pracovali na stavbě rudského sídla italští stavitelé, kteří v té době žili v našich zemích již v několikáté generaci. Pravděpodobně šlo o příslušníky stavby huti, která se podílela před 20 lety na stavbě losinského zámku. Z účtů známe i jednoho z nich, Balcara Vlacha. Ladislav Velen ze Žerotína dal zámek jen dostavět. V l. 1615 - 1616 byla dokončena jeho vnitřní úprava - stavěla se kamna v panských komnatách (ze zelných kachlů), malovaly se pokoje, zasazovala okna, barvily se nažluto sloupy arkád. Nedlouho po dokončení stavby zavítal na rudský zámek ze svého hlavního moravskotřebovského sídla Ladislav Velen s rodinou a celým knížecím dvorem. Zde také hostil svého tehdejšího přítele Karla z Lichtenštejna, který se po bělohorské porážce zmocnil obrovského Velenova majetku včetně rudského zámku. A nebylo to bohatství malé, protože Ladislav Velen, nazývaný též „bohatý Žerotín“, náležel k renesančním kavalírům, jejichž záliba v umění se především odrážela v přímo královské nádheře jejich zámků. Ruda nebyla v tomto směru výjimkou, neboť sem, pokud mu to dovolovaly jeho četné povinnosti ve veřejném životě, Ladislav Velen častěji zajížděl. Své druhé choti Alžbětě z Thurnu připsal polovinu rudského panství. Po bělohorské porážce byl Ladislav Velen odsouzen jako vojenský vůdce vzbouřených moravských stavů k smrti, jeho jméno bylo přibito na šibenici, veškeré statky zkonfiskovány a on sám byl nucen hledat záchranu v emigraci. Rudský zámek se stal posledním útočistěm jeho choti, která tu také v lednu 1622 zemřela. Sem se dočasně přestěhovala i část Velenových uměleckých pokladů a zařízení (větší část zůstala na moravskotřebovském sídle). po Alžbětině smrti dostal císař Ferdinand II. z Rudy „jen stříbrného náčiní na 70 centnýřů“ (asi 36 q). Velenův syn Bartoloměj odhadoval později cenu zařízení a klenotů na 250 000 zlatých. Ostatní zařízení s celým zámkem a panstvím získal od císaře v r. 1622 Karel z Lichtenštejna v r. 1627 se sice Ladislav Velen vrátil na rudský zámek s dánskými vojsky ještě jednou, avšak po jejich porážce musel ještě týž rok opustit severní Moravu nadobro. Marně se v l. 1637 - 1638 pokoušel jeho syn Bartoloměj získat Rudu zpět. lichtenštejnové již nepustili kořist z rukou. Za nových majitelů se stal zámek pouze sídlem hospodářské správy panství, na němž Lichtenštejnové byli jen vzácnými hosty většinou vnitřního zařízení zámku odvezli na své jiná sídla. Švédové se zámku dočasně zmocnili v r. 1643 a podle hlášení tehdejšího rudského hejtmana Valentina Gabriela zničili a odvezli vše, co v něm zbylo. S postupující centralizací lichtenštejnské hospodářské správy v 18. a 19. století klesal nakonec i význam zdejšího vrchnostenského úřadu. K jediné větší přestavbě zámku došlo v polovině 18. století, kdy tu kníže Josef Václav z Lichtenštejna dal vybudovat zámeckou kapli sv.Anny. Někdy na přelomu 18.a 19. století byl u zámku postavena pro zábavu zámeckého úřednictva střelnice a kuželna a v průběhu 19. století přistavěny hospodářské objekty, které tvořily tzv. druhý zámecký dvůr. Na zámku byly tehdy provedeny i vnitřní úpravy při adaptacích vrchnostenských úřednických bytů a kanceláří. Na sklonku 19. století byl též opraven zámecký most a barokní kašna. Na zámku sídli vrchnostenský lesní úřad a správa statku (od r 1866 i pro statek Kolštejn, nyní Branná). Rudský zámek měl do druhé poloviny 19. století nepříliš lichotivou pověst bašty výbojné germanizace uprostřed českého osídlení Rudy a okolních vsí, jejímiž nositeli byli němečtí lichtenštejnští úředníci. To nepochybně přispělo k tomu, že v rámci první pozemkové reformy v l. 1922 - 1928 byl velkostatek Ruda-Kolštejn vzat do záboru a lesní majetek zestátněn. K převzetí došlo v r. 1926 a lichtenštejnskou lesní správu na zámku vystřídala správa státních lesů.