kostel sv. Jana Křtitele

Jednolodní chrám s hranolovou věží při severní straně presbytáře, postavenou v období gotiky (křížová klenba podvěží, pozdně gotické šnekové schodiště). Presbytář s šestipaprskovým závěrem měl původně jedno obdélné klenební pole, loď byla plochostropá. Kostel byl barokně upraven do současné podoby s půdorysem ve tvaru kříže po požáru v 17. století. V roce 1804 byla přistavěna sakristie k jižní straně presbytáře, ve 20. letech 19. století byla doplněna další sakristií. Roku 1843 bylo vybudováno dvouramenné schodiště, roku 1860 zděný přístavek, chránící nástěnné malby Poslední večeře Páně a Kristus na Olivetské hoře, které vytvořili šumperští malíři Ringelhahn a Wurian. Ve stěně presbytáře je gotický sanktuář s mitrovým obloučkem výklenku, s trojlistem v tympanonu. Kolem roku 1755 namaloval Ignác Oderlický z Uničova fresku na klenbu presbytáře. Hlavní oltář pochází z roku 1680. Byl upravován kolem r. 1755 a v letech 1834 a 1911. Obraz sv. Floriána pro oltář v severní kapli vytvořil r. 1819 Anton Gersch, stejně jako obraz na oltáři sv. Jana Nepomuckého. Oltář sv. Anny, ve kterém jsou uloženy ostatky patrona města, sv. Theodora, byl vytvořen r. 1850 v dílně Bernarda Kutzera z Horního Údolí. Z téže dílny pochází oltář sv. Kříže (r. 1850), stojící v jižní kapli. Vyřezávané lavice radních pocházejí ze 17. století. Kazatelna (r. 1840) je dílem stolařského mistra Mücka ze Žlebu u Hanušovic. Varhany vyrobil r. 1897 Karl Neusser z Nového Jičína. Ostatní výzdoba kostela pochází převážně z 2. poloviny 19. století. Kolem kostela býval původně hřbitov, zrušen r. 1784..

století. (Karel Kuča a Dobroslav Líbal jej datují do 1. poloviny 14. století.) Mohutná hranolová gotická věž kostela (3. čtvrtina 14. století) patřila původně městu a sloužila k ukládání cenností a důležitých dokumentů. Kostel vyhořel v roce 1513, poté byl opraven. Podle popisu z poloviny 17. století měl kostel věž zakončenou třinácti špicemi (věžičkami), krytou břidlicí. Kostel znovu vyhořel při velkém požáru města roku 1669. Po tomto ničivém požáru byl kostel důkladně přestavěn v raně barokním stylu do podoby, kterou si zachoval dodnes. Rekonstrukce byla dokončena kolem r. 1688. Roku 1766 získala věž novou cibulovitou báň, která nahradila provizorní střechu. Kolem kostela se původně rozkládal hřbitov, který byl roku 1784 zrušen. Hřbitovní zeď byla zbořena roku 1805. Roku 1804 byla přistavěna sakristie na jižní straně kněžiště, roku 1843 bylo vybudováno dvouramenné zastřešené schodiště a roku 1860 zděný přístavek, chránící nástěnné malby Poslední večeře Páně a Kristus na Olivetské hoře od šumperských malířů Ringelhahna a Wuriana. Jedním z nejznámějších šumperských děkanů byl děkan Kryštof Alois Lautner, který v období čarodějnických procesů v letech 1679–1693 nesouhlasil se způsobem, jakým bylo vedeno vyšetřování podezřelých (popsáno ve známém díle Kladivo na čarodějnice Václava Kaplického). Byl zatčen, mučen, několik let vězněn a nakonec upálen 18. 9. 1685 v Mohelnici. Snahy o jeho rehabilitaci jsou prozatím neúspěšné. V kostele jsou mj. také uloženy ostatky sv. Theodora, patrona města, které přivezli z výpravy do Říma r. 1760 věřící Vincenc Axmann a jeho syn Hiacint..