kostel sv. Máří Magdalény

První písemná zmínka pochází – jak uvádí historik Ladislav Hosák – z roku 1382. K roku 1497 se uvádí, že Žibřidovice byly pusté, od té doby se tedy datuje přívlastek „Pusté“ k původnímu názvu „Žibřidovice“. Zpustly zřejmě v souvislosti s česko-uherskými válkami. Roku 1497 prodal král český a uherský Vladislav Jagellonský Pusté Žibřidovice Vladislavu Janovi Rájeckému z Mírova. Zřejmě počátkem 16. století byly Pusté Žibřidovice znovu osídleny obyvatelstvem německého jazyka. V následujících staletích náležely Pusté Žibřidovice do panství Velké Losiny. Z nejstaršího dochovaného urbáře losinského panství z roku 1577 se poprvé dozvídáme, že v Pustých Žibřidovicích žilo 38 usedlíků, v roce 1591 to již bylo 42 usedlých. A roku 1677 pak 50 usedlých, z toho 2 velké grunty, 14 gruntů střední velikosti, 13 malých statků a 18 chalupníků s poli. Rychtářem byl v té době Mates Göttlicher. Na staré obecní pečeti Pustých Žibřidovic je vyobrazen kostel se dvěma okny a věží s písmeny GSD. Zřejmě zkratka Gemeinde Seibersdorf, česky Obec Žibřidovice. O zdejším kostele a faře máme první informace z poloviny 16. století. Není známo, jakému patronu byl první žibřidovický kostel zasvěcen, pravděpodobně to však již tehdy byla Máří Magdalena. Ve 2. polovině 16. století zde převládají obyvatelé evangelického vyznání (luteráni). Ještě roku 1617 se žibřidovická fara připomínala jako protestantská, avšak před rokem 1630 zanikla. Od tohoto data byly Pusté Žibřidovice spravovány římskokatolickou farností Kopřivná. Od roku 1630 jsou dochovány matriky farnosti Kopřivná. Následujících 154 let byly Pusté Žibřidovice pouhou lokální kaplankou s filiálním kostelem. Docházel sem farář či kaplan z Kopřivné. V roce 1735 byl posvěcen nový žibřidovický kostel zasvěcený sv. Máří Magdaleně, který nechal vystavět tehdejší majitel losinského panství, Jan Ludvík z Žerotína. Jedná se o jednolodní barokní kostel sálového typu s odsazeným trojbokým kněžištěm. Kostel má bohatě členěnou fasádu. Na severní straně ke kněžišti přiléhá čtyřboká sakristie s oratoří v patře. Na západní straně průčelí kostela je loď zakončena vstupním útvarem, nad nímž se zvedá hranolovitá zvonice. Ke zvonici přiléhají volutovitá křídla, spojující ji s obvodovou zdí. Fasáda kostela je dvoupatrová, rozdělená kordonovou římsou – dolní hladkou plochu dělí mělké vpadlé výplně, horní hluboké výplně oddělují zdvojené lizény, ozdobené pásy rybinových vrypů. Lizény nesou průběžné římsové kladí. Zvonice má na nárožích pilastry s římsovými hlavicemi. Ve vpadlých výplních jsou okna se segmentovým záklenkem, ve zvonici navíc oválná okna. Interiér kostela: Kněžiště a loď jsou zaklenuty plackami, sakristie a předsíň valenou klenbou s výsečemi. Klenební patky dosedají na pilastry, v lodi na přízední pilíře obklopené pilastry s kompozitními hlavicemi. Vstup vyplňuje hudební kruchta. Inventář je jednotný z počátku 19. století. Na hlavním oltáři je obraz sv. Máří Magdaleny, přemalovaný originál významného moravského barokního malíře Ignáce Raaba (1715-1787). V květnu 1958 byl kostel sv. Máří Magdaleny spolu s křížem, sousoším Piety a ohradní zdí se vstupní branou zapsán do seznamu kulturních památek.