Pavlínin dvůr

Krajní tři okenní osy náleží nárožním rizalitům, do zbylých pěti je v přízemí vloženo podloubí a v patře krytá chodba. Střední objekt je členěn kordonovými římsami, parapetní římsou, pilastry a kladím s mohutnou korunní římsou. Starší boční objekty jsou členěné nižší kordonovou římsou, korunní římsou, pilastry, které rámují štíty bočních křídel a každou okenní osu spojovacích krčků. Celé přízemí má kvádrovou rustiku. Dvorní průčelí je členěné 19 okenními osami. V jedenácté ose se nalézá průjezd do dvora v jednoduchém kamenném ostění, nad kterým je balkónek na dvou ocelových krakorcích. Další průjezd je v západním křídle členěném osmnácti okenními osami. K jižnímu křídlu přiléhá nevhodný novodobý Dům kultury. V interiéru prvního traktu šestitraktového paláce se nachází schodišťová hala s ocelovým dvouramenným schodištěm. V hale je na mramorovém podstavci umístěna socha chlapce se psem. Je možné, že se jedná o sochu z atiky hlavního průčelí. První i druhý trakt je plochostropý. Ve třetím traktu se nachází stlačená valená klenba se dvěma páry lunet. Ve čtvrtém traktu je prostora sklenutá dvaceti třemi poli segmentových kleneb do válcovaných nosníků. V pátém traktu je místnost se stlačenou valenou klenbou a třemi páry lunet s mezilehlými pasy a v šestém valená klenba..

Terschův dvorec postavený na čtvercovém půdorysu měl nejen kravíny a mléčnice, ale i stodoly pro sklad píce. Na počátku 30. let 19. století nechal Terschův syn Franz uprostřed severního křídla dvora vybudovat klasicistní obytný dům. Jednalo se o jednopatrový dům s pětiosým průčelím se zdůrazněným středem s mansardovou střechou. Tento dům je dnes ukryt ve stávajícím paláci a do patra se vystupuje po jeho pískovcovém schodišti. Je možné, že zde zpočátku žil mladý Tersch s rodinou. V téže době nechal patrně upravit i prostory pro slušné ubytování zaměstnanců svého dvora. Každý zaměstnanec měl menší místnosti se samostatným vstupem a kamny. Před severním křídlem dvora bývaly dvě geometricky členěné oplocené zahrady, mezi kterými vedla cesta. Tersch po rozvoji města rozprodal část pozemků ke stavbě domů, ale kolem dvora ponechal poměrně rozsáhlý pozemek, na němž bylo možné zřídit zahradu a v budoucnu i park. Franz Tersch vlastnil dvůr až do 60. let 19. století. Novým majitelem se stal ředitel sobotínských Kleinových železáren A. Scholz, který v roce 1872 vyzval vídeňského architekta Moritze Hinträgera k vypracování projektu na přestavbu obytné budovy a na úpravu fasád severního křídla dvora. Přestavba byla dokončena až roku 1882 za dalšího majitele dvora, kterým byl Karl Chiari. Ten dvůr nazval na počest své ženy Pavlíny, rozené Zephyreskové, Pavlíniným dvorem. Na konci 19. století byly přestavovány i hospodářské budovy. V téže době vznikl východně a severně ode dvora park, v němž roku 1880 stavitel Bayer postavil podle návrhu arch. Bienera skleník a kruhovou oranžérii. Roku 1889 navrhl arch. W. Lux v parku vilu, kde později žil syn majitele Eduard Chiari. V roce 1909 bylo k paláci směrem na západ vystavěno nové křídlo. Od roku 1947 Pavlínin dvůr využívalo město Šumperk. Pavlínin dvůr se sady 1. máje náleží od roku 1958 mezi kulturní památky. Dnes v objektu sídlí Vlastivědné muzeum v Šumperku..