Dřevíč

Hradiště Dřevíč zaplňuje protáhlou trojúhelníkovou plošinu o rozloze 11 až 12 ha v nadmořské výšce 465 metrů východně od vsí Kozojedy a Smilovice. Z této strany je chránily strmé svahy převyšující údolí o 165 m, dnes bez zjevných pozůstatků opevnění. Výrazné valy se naopak zachovaly na východní a severní straně, místy dosahují výšky až 6 m a v patě šířky 7 až 16 m. Jednalo se o hliněnou fortifikaci zpevněnou uvnitř dřevěnou konstrukcí, byly nalezeny zuhelnatělé zbytky dřev, s čelní, nasucho vyzděnou opukovou zdí. Pozornost si zasluhuje i zajímavé řešení zabezpečení vstupu do hradiště. Val se na jižním cípu stáčí k severozápadu a s příkrým východním srázem vytváří úzký průchod do hradiště. Nedaleko odtud chránila dvě ramena valu přístup k prameni na jihovýchodním svahu. Prostor vlastního hradiště byl dvojdílný. Archeolog Z. Smrž nalezl za pomoci letecké fotografie zbytky vnitřního, příčného opevnění. Lokalita Dřevíče byla osídlena od pravěku, dokládají to nálezy většinou dnes ztracené, z neolitu, únětické (pohřeb skrčené kostry s trepanovanou lebkou, obložený kameny) a knovízské kultury či z doby halštatské. Poprvé zmínil Dřevíč Kosmas k r. 1002 jako "velmi pevný hrad jménem Dřevíč" a z tohoto období snad pocházel nález kostrových hrobů překrytých kamennými deskami, z nichž jedna měla vytesaný motiv kříže. Hradiště bylo pravděpodobně přemyslovským hradským správním centrem zdejšího kraje až do roku 1135. Potvrzují to raně středověké pohřby (hroby) nalezené před vstupem do kaple spolu se zbytky opukové dlažby protože ta je presbytářem hradského původního kostela, poškozeného během husitských válek a zbořeného ve století sedmnáctém. Ve 14. století je zmíněno zdejší probošství. Ačkoli Dřevíč poprvé popsali nestoři české archeologie J. E. Vocel a J.L. Píč, lokalita nebyla dosud podrobně archeologicky zkoumána, pouze A. Knor roku 1950 položil sondu…  číst dále