Pohled od severozápadu
Foceno 8/2020
© Adam Šebesta 07/2023
Vlásenice je ves se stovkou obyvatel, místní část města Pelhřimova, od něhož je vzdálena asi 4 km západně. Zámek se nachází v tzv. Vlásenickém Dvoře, necelých sedm set metrů severozápadně od vlásenické návsi (žlutá turistická značka). Pro veřejnost je uzavřen a bližší prohlídce alespoň zvenčí brání plot. Ti, kdo nechtějí respektovat vůli majitele, mohou využít mezery v ohrazení západně od objektu. V blízkém okolí se nacházejí další turistické zajímavosti – Městská památková rezervace Pelhřimov, nepřístupné zámky v Čížkově a Proseči-Obořišti, synagoga v Nové Cerekvi či zemědělské muzeum v renesančním Pachtově špýcharu v nedalekých Stanovicích.
Zámek je v současné podobě patrovou obdélnou stavbou, krytou valbovou střechou. Delší průčelí jsou sedmiosá, kratší dvouosá. ...Fasády prosté, horizontálně členěné několika římsami. Vstupní průčelí je zdůrazněno dvouramenným schodištěm a tříosým rizalitem, zakončeným nízkým trojúhelným štítem. Okna jsou obdélná s výjimkou přízemí rizalitu, kde jsou obloukově zakončená. Na jihozápadě k zámku přiléhá nevzhledná přízemní přístavba z 20. století..
Zámeček ve Vlásenici založil na samém počátku 19. století Václav Ubelli, svobodný pán ze Siegburgu. Budovu využíval jen jako své občasné sídlo, jak tomu ostatně bylo i za dalších majitelů. ...Trvalému pobytu vrchnosti zámek nikdy nesloužil. Roku 1809 prodal Ubelli Vlásenici Michaelu Adlerovi, jehož syn Prokop ji pak obratem přeprodává Leopoldu Srnkovi. Rod Srnků následně zdejší majetky připojuje ke svému panství Libkova Voda. Později je Vlásenice součástí valdštejn-vartenberského panství Proseč-Obořiště. Roku 1882 zakoupil Proseč i s Vlásenicí Leopold, říšský svobodný pán ze Sternbachu, na Stocku a Luttachu – v držení jeho rodu zůstává až do 20. století. Roku 1922 byl zámek na základě záborového zákona z roku 1919 zestátněn, ale již v následujícím roce se ho Ferdinandu Wenzelu Sternbachovi podařilo díky soudnímu rozhodnutí získat nazpět. Konec éry Sternbachů se ovšem již blížil. V roce 1934 byl Ferdinand Wenzel zbaven svéprávnosti a o jedenáct let později byla na zámek uvalena národní správa. Po roce 1948 střídal zámek různá, zpravidla nevhodná využití. Zprvu sloužil jako sklad obilí, dětská ozdravovna či zázemí pro školení, od 70. let pak jako rekreační objekt a pionýrský tábor. V té době došlo k některým necitlivým úpravám. Byla přistavěna jídelna, část zámečku byla adaptována na tělocvičnu. Po roce 1989 se zámeček stal skladištěm oblečení. V současnosti je v soukromém vlastnictví, prázdný a bez viditelné údržby. Ještě donedávna nebyl zabezpečen, takže do něho bylo možné volně vstoupit..
|
Přihlášení |
