Strálek

Dále můžeme pokračovat po červené 3, 5 km do Rýmařova..

Takto získaný kámen byl využit ke stavbě vlastního hradu. Za tímto příkopem se nacházelo čtyřhranné předhradí (65 x 45 m), které od přístupové cesty, která převyšovala jeho plochu asi o 9 m, chránil mohutný štítový val dodnes vysoký cca 3 m. Cesta k předhradí vedla úboční cestou od východu, pak klesala směrem k nástupu do hradního jádra. Před vstupem do jádra musel příchozí překonat dva příkopy. První šíjový, dodnes cca 14 m široký a asi 4,5 m hluboký zakončený valem, druhý příkop spolu s tímto valem obíhá celý areál jádra. Druhý příkop je dodnes široký cca 15–21 m a na vstupní straně se jeví jako nedokončený. Hradní jádro je tvaru protáhlého obdélníku o stranách 70 x 23 m (směrem k opyši se však zužuje až na 13 m). Čelo plochy jádra zaujala hlavní budova hradu – věžovitý hradní palác o rozměrech asi 23 x 20 m, kterým v přízemí vedl průjezd na hradní nádvoří. K paláci přiléhala až 2,3 m silná hradba, která obíhala nádvoří a jejíž zbytky jsou obsaženy v hrázkách po jeho obvodu. Hradní nádvoří nese stopy po objektech lehčí konstrukce, pravděpodobně dřevěných provozních objektech. Přibližně uprostřed nádvoří lze spatřit vodní jímku – cisternu, vysekanou do podloží, o rozměrech 1,8 x 1,8 m. Konec dispozice jádra uzavírala menší zděná budova, za ní se nachází již jen 7 m vysoké skalisko opyše. Dispozice jádra byla na dobu jeho výstavby značně netypická a svým uspořádáním (věžovitý palác v čele jádra, který měl krýt jeho zbytek od převýšeného předpolí) typově spadá spíše až do klidnějšího období pokročilého 14. století.

Po hradě se dále roku 1323 psali potomci Beneše, Zbyněk a Dobeš. Již v této době však začal význam hradu upadat. Zbyněk a Dobeš ze Štrálku roku 1349 odprodali vsi, které patřili k hradu a zajišťovali jeho provoz a zakoupili se na úrodnějším Přerovsku, kde sídlili na tvrzích v Šišmě, Hradčanech a Všechovicích. Samotný hrad se pak dostal do držení pánů z Valečova, avšak bez hospodářského zázemí, a proto jej, nejspíše z tohoto důvodu, prodali roku 1352 králi Karlovi IV. a markraběti Janu Jindřichovi za 300 kop grošů. Noví majitelé si od této koupě slibovali zisky z předpokládané těžby stříbra, které se mělo v okolí hradu vyskytovat, avšak tato očekávání se nepotvrdila a hrad byl již zcela ponechán svému osudu. Funkci centra zeměpanských statků převzal následně hrad Rabštejn. V roce 1765 byly zbytky hradu rozebrány na obnovu vyhořelého Rýmařova. Archeologický výzkum J. Karla a J. Nováka z roku 1983 odhalil velké množství zlomků keramiky, a to i luxusních kusů a soubor kovových předmětů (kování zámků, klíče, výstroj koně a jezdce, militária a výbavy místností – svícny atd.). Z absence nářadí a nástrojů lze odvodit primárně sídelně-správní a vojensko-strážní funkci hradu. Výzkumem bylo též zjištěno, že hrad zanikl požárem a nabízí se domněnka, že se tak stalo v době občanské války mezi markrabětem Joštem a Prokopem, i když v této době již obýván být neměl.