Zámek byl původně gotickou tvrzí z r. 1460. V r. 1586 přestavěn na renesanční arkádový zámek s gotickou věží. Do r. 1798 patřil rodu Martiniců. V pol. 18. stol. znovu upraven, ale zachoval si původní vzhled. V zámecké zahradě salla terrena z r. 1730.
První písemná zmínka o tvrzi, která stávala na místě dnešního zámku pochází z roku 1252, kdy je zde připomínán na zdejší tvrzi vladyka Boleslav ze Smečna. Jeho rod tvrz Smečno prodává roku 1322 Vítkovi ze Smečna. Později se tento rod nazývá Kameničtí ze Smečna. Roku 1418 kupuje Smečno s tvrzí Markvart z Martinic. S rodem Martiniců je pak osud Smečna spojen po dalších pět století. Martinicové pocházeli z voticka, ale od koupi Smečna je jejich osud spojen s tímto místem. Společenský a mocenský vzestup rodu začíná u Bořity z Martinic, dvorního maršálka Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. Roku 1460 přestavěl Bořita původní tvrz na pozdně gotickou, s nádvořím a věžemi. zámek Smečno - soukromý archiv Jak panství Martiniců rostlo, rostl i význam Smečna, které bylo roku 1510 povýšeno na městečko a roku 1515 na město. Vzestup Martiniců dovršil Hynek Bořita, který se roku 1522 stává nejvyšším zemským sudím. V roce 1536 se Martinicové rozdělili na dvě větve rodu a to smečenskou a okořskou. Rozdělení rodu proběhlo i v rovině náboženské. Zatímco smečenští Martinicové zůstávají katolíky, okořští přestupují k protestantům. Okořská větev však neměla dlouhého trvání a ještě v 16. století vymírá. Koncem 16. století, kdy zde seděl Jiří Bořita z Martinic již stará budova tvrze nevyhovuje nárokům a významu Martiniců a tak se Jiří rozhodl k radikálnímu kroku. zámek Smečno - soukromý archiv Nechává až na věže starou tvrz strhnout a na jejím místě nechal vystavět renesanční zámek. Z této doby se zachoval popis zámku – byla to jednopatrová budova, chráněná širokým zděným příkopem, který byl na severní straně překlenutý kvádrovým mostem. Po Jiřím zde sedí jeho synovec Jaroslav, který již provedl jen menší úpravy interiéru. Jaroslav Bořita se do českých dějin zapsal především jako nechtěný aktér defenestrace, kdy byl pražskými stavy vyhozen… číst dále
Vlk, 23.2. 2015
pověsti
Hadí korunka
Před dávnými časy zůstával v dřevěném srubu uprostřed křivoklátských lesů lovčí, který ty lesy spravoval svému vznešenému pánu. Kdykoliv se vracel z hradu, kde skládal účty polesnímu, chmuříval líce. Nikomu se však nesvěřil, co tíží jeho srdce, nikomu nežaloval. Když tak jednou zarmoucen kráčel k domovu podél potoka deroucího se lesem, potkal starého kořenáře. Byl to kořenář známý v širém kraji. Sbíral po lesích léčivé byliny, hojil jimi rány a vařil z nich léčivé lektvary. Kořenář se pozdravil s mladým, vlídným lovčím, a pohlédl pátravě do jeho lící. „Pane lovčí,“ oslovil ho, „věz, že i ty skrytou nemocí stůněš. Kvetly dříve tvoje líce, kvetly, ale nyní povážlivě vadnou…Dovol starci, aby ti ohledal tepnu a zchystal pro tebe léky.“ Lovčí jen smutně zavrtěl hlavou. „Pro moji nemoc není léku.“ „Proč by nebylo?“ otázal se stařec. „Pomáhal jsem dosud dle svého rozumu čarovnou silou bylin každému, kdož v nemoci se na mne obrátili. Svěř…
číst dále
Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků, 2.9. 2002
Základní informace místa
ID místa: 1233 Typ místa: zámek Podkategorie: původní tvrz Stav místa: zachovalý Přístupnost: nepřístupno Uveřejněno: 14.9.2003
Pokud se Vám vložené informace nelíbí nebo jste nalezli chybu, je možné ji opravit.
Upravit, vložit informace
