Zřícenina hradu, dle Kosmy vyb. r. 1121 Němci (asi Děpold II. z Vohburku) na našem území. Knížetem Vladislavem obležen a dobyt. R. 1427 dobyt husity. V 15. a 16. stol. často zastavován. V 16. stol. stav. úpravy za pánů ze Švamberka. Postupně zpustl.
V severní části Českého lesa, vysoko nad okolní krajinou, se zvedá mohutná zalesněná dominanta. Krajinnou výraznost rulové hory s protáhlým severojižním vrcholovým bradlem zvyšuje dodnes zřícenina hradu Přimdy, jemuž vděčí hora i městečko pod ním za své pojmenování. Přimda se řadí mezi historicky a stavebně nejvýznamnější hradní architektury v Čechách a málokterý hrad se může pochlubit obdobnou vysokou polohou (837 m nad mořem), umožňující výhled hluboko do západních Čech i na německou stranu. Hrad Přimda, stojící na rozvodí Labe a Dunaje, zaujímal strategicky klíčovou pozici na důležité obchodní cestě z Prahy a Plzně do Horní Falce a Norimberka. Byl též významnou středověkou celní stanicí a tyto skutečnosti ovlivnily výrazné dějiny hradu, který je patrně nejstarší zachovanou hradní stavbou v Čechách. Hrad stál také na česko-německém jazykovém pomezí; slovanský název Přimda (Przimda) je zachycen k r. 1126, německé pojmenování Pfraumberg se objevuje o něco později (1174). Dnes je přijímán názor, že oba názvy jsou odvozeny od jména říčky Pfreimd (die Pfriemme – husté křoví u vody), jejíž zdroj na západních svazích Přimdy se dnes nazývá Kateřinský potok (Profous). První zmínka o hradu Přimdě bývá obvykle (počínaje A. Sedláčkem) vztahována již k r. 1121, kdy zde podle slov kronikáře Kosmy „vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále“. Kosma neuvádí název hradu a nejnovější literatura (např. V. Razím r. 2008) poměrně přesvědčivě ztotožnění tohoto hradu s Přimdou vyvrací. Přesto pro úplnost a také pro souvislost s následujícím dějem uveďme i vývovdy, kterými je ztotožnění s Přimdou odůvodňováno a vysvětlováno: Nejmenovaným zakladatelem měl být s největší pravděpodobnosti markrabě sousední severní marky Děpolt II. z Vohburgu, který přibližně v této době stavěl také první…
číst dáleKol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985 (doplněno redakcí), 30.5. 2009
V těch dobách, kdy se na českoněmeckém pomezí střely nekonečné hvozdy, žil na dvoře německého císaře hrabě z Oldenburka. Byl sem poslán, aby se jako panoš naučil rytířským ctnostem a dvorným způsobům a mravům. Ten si oblíbil císařovu dceru a věda, že by marně žádal pyšného otce o její ruku, rozhodl se, že ji unese. Vystoupil z císařových služeb, prodal svůj statek a s penězi zaň strženými se vydal na toulky po širých lesích, tehdy téměř neznámých. Doprovázen vší svou čeledí hledal příhodné místo, kde by mohl postaviti bezpečný, dobře skrytý hrad, na nějž by se mohl uchýliti s císařovou dcerou. Konečně našel vrch, z něhož se otevíral daleký výhled. Na něm ve skrytu hustého lesa počal budovati hrabě nový hrad. Najal dělníky a poručil své čeledi, aby nakoupila v kraji uvnitř země zásoby jídla a dopravila je nepozorovaně k lesnímu hradu. Zatím co se plnily sklepy, vyrůstaly do výše hradby, prohluboval se příkop…
číst dále
Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků, 2.9. 2002