židovský hřbitov

Hřbitov sloužil k pohřbívání zemřelých nejen ze Stráže, ale i z okolních obcí, např. z Olešné, Boru, Přimdy, Bělé nad Radbuzou a dalších. V průběhu své historie byl několikrát rozšířen, naposledy v 60. letech 19. stol. (do současné rozlohy 3237 m2), kdy byla také vybudována nová hřbitovní zeď se vstupní bránou a brankou pro pěší. Podle záznamů v místních matrikách tu mezi lety 1784–1937 proběhlo přes 800 pohřbů, na základě čeho lze usuzovat, že počet zdejších hrobů musel dalece přesahovat 1000. Poslední pohřeb se zde konal v r. 1939, kdy po záboru pohraničí a příchodu války místní židovská obec zanikla. V té době měl hřbitov značnou historickou hodnotu; dochováno zde bylo velké množství renesančních a barokních náhrobků, z nichž některé pocházely až z 15. stol. Většina hrobů však podlehla následné zkáze hřbitova. Nejprve byl hřbitov zdevastován v průběhu války nacisty a posléze i v dalších desetiletích po válce docházelo k rozkradení a rozebrání náhrobních stél, jež byly zpravidla použity ke stavebním účelům (např. pro stavbu místního dřevozpracujícího podniku). Před rokem 1970 prý bylo na hřbitově k vidění již jen asi 50 stél a do dnešních dnů přežilo pouze 21 náhrobků či jejich fragmentů. V současnosti nejstarší dochovaný čitelný epitaf je datován do let 1600 a 1601 a označuje hrob příslušníka rodu Levi. Nejmladší čitelný náhrobek pak pochází z r. 1870. Lze nicméně předpokládat, že mnohé ze starých náhrobních kamenů leží povalené a pohřbené v areálu hřbitova ve vrstvách humusu a zeleně. Vegetací značně zarostlý hřbitov vyčistili a opravili v r. 2009 dobrovolníci z německé organizace Aktion Sühnezeichen Friedensdienste (Akce smíření pro mír), díky čemu hřbitov získal lepší vzhled i přístupnost. Od prosince 2006 je hřbitov vyhlášen jako národní kulturní památka..