Ronovec

Zemřel 1988..

1262 na základech staršího roubeného hrádku, který vyhořel asi v první polovině 13. století. Hrad Ronovec chránil od jihu dvojí příkop zesílený valem a od západu jednoduchý příkop s náspem. Hradní příkopy byly napájeny vodou, přiváděnou jednak z lesních pramenů, jednak z malého rybníčku Na blátě, jehož hráz je dosud zachována a vede po ní cesta k Lažanům. K Ronovci vedly dvě cesty: první směřovala přibližně po dnešní lesní cestě po výšině, druhá z údolí Břevnického potoka po hrázi zaniklého rybníka k hlásce, kde bývala brána. Povozy se však ke hradu jezdilo pravděpodobně jinou cestou. Ta vedla obloukem od luk a po stoupání před předhradím procházela přes padací most u prvního příkopu a dále se spojovala s cestou vedoucí ke hradu po hrázi zaniklého rybníka. Před zadním hradem stávalo předhradí, oddělené od lesní výšiny příkopem a náspem. Plnilo zřejmě hospodářskou funkci a tvořila je dřevěná hospodářská stavení, po nichž byly při archeologickém průzkumu nalezeny jámy, obsahující popel a zlomky keramiky. Předhradí nebylo opevněno zděnými hradbami, ale jen přirozeným valem, v horní časti zesíleným dřevěnými kládami. Od předhradí odděloval zadní hrad široký příkop, který obcházel hradní zdi v nepravidelném čtverhranu. V terénu lze dosud nalézt stopy po hradbách a věžovitém stavení čtvercového půdorysu, které bývalo sídlem pána hradu. V jihozápadním nároží Ronovce je vidět prohlubeň, kde snad bývala studna. Při cestě vedoucí od Břevnického potoka jsou pod hradem ve stráni zbytky čtverhranné věže, která sloužila k ochraně této vstupní cesty k Ronovci. Hrad Ronovec postavil kolem r. 1262 Smil z Lichtemburka, který zde v l. 1262–1269 sídlil a na hradě vydal a pečetil několik listin. Na Ronovci žil v r. 1289 i jeho syn Hynek. Kolem r. 1300 došlo k rozdělení rodového majetku a Ronovec obdržel nejmladší Hynkův syn Čeněk. Po jeho smrti r. 1314 získal hrad synovec Hynek z Lichtemburka, ale ten ho již v r. 1345 postoupil králi Janovi Lucemburskému výměnou za poděbradský hrad. Ještě v témž roce získali Ronovec od krále páni z Lipé, avšak záhy byl zastaven Marešovi z Radenina. V r. 1346 Pertolt, strýc Jindřicha z Lipé, zástavu vyplatil; tehdy se hrad nazývá jen tvrz Sommerburg. V r. 1362 Čeněk z Lipé, jeho syn Jindřich a Čeněk Krušina z Lichtemburka prodali hrad a ronovecké zboží Ješkovi ze Zlíchova, předku Andělů z Ronovce; ti se na ronoveckém hradě připomínají do r. 1393. Další osudy hradu Ronovce v 15. století jsou již nejasné. Za husitských válek snad už nebyl obydlen a zřejmě velmi rychle chátral. V r. 1544 je uváděn jako pustý. Zánik hradních zdí však kromě neúprosného „zubu času" uspíšila i usilovná snaha o nalezeni hradního pokladu. Pověsti o pokladě ukrytém na Ronovci se šířily po celé 18. a 19. století. V r. 1871 byl jeho vidinou zlákán i majitel břevnického statku Wels. Přes usilovné kopání nebyl však vybájený poklad nalezen, ale naopak byla tímto způsobem jen urychlena devastace hradních zřícenin..