Ronov

(Obora slouží k výzkumným účelům, ale občas se zde provádí i odstřel a nepředpokládá se, že se mimo cestu bude pohybovat něco jiného než zvěř.) Takže pozor, neodpovídá značení na turistické mapě. Přístupová cesta je od mostu přes Losenický potok v Ronově nad Sázavou – odbočka ke hradu, ale na začátku odbočky je zamalované značení. Odbočka se pozná podle informační tabule, že je vstup povolen jen po značené cestě, teda pokud zrovna tu ceduli někdo nezničil. Červená značka nevede při potoce, ale po silnici – ze silnice je možné pozorovat zvěř v oboře..

Ronovský hrad byl postaven na skalnatém, téměř 115 m dlouhém ostrohu, ze tří stran obtékaném Losenickým potokem. Ze severu chránil hrad ve skále vytesaný příkop o hloubce 23 m a šířce 38 m. Z ostatních stran byl hrad obklopen rybníkem, který napájel uměle vytvořený příkop a umožňoval tak v případě nebezpečí uzavření přístupu k Ronovu. Ke hradu se přijíždělo od jihu po hrázi rybníka a dále přes příkop, kde stával padací most. V jeho blízkosti byl na hrázi rybníka dřevěný srub, který chránil přístup do hradu. Branou se vcházelo do dolních hradeb, kde ještě dnes jsou zbytky tzv. holomčích světnic. Nad těmito dolními hradbami se na strmém pahorku vypínal vlastní hrad. K němu se přicházelo mezi dvěma hradbami dlouhou soutkou, ústící do branky a na hradní dvůr. Tady stával dlouhý obdélný palác s hlubokými sklepy, při jehož nároží u soutky byla čtyřhranná dvoupatrová věž, která oddělovala dolní malé nádvoří od horního. V jejím přízemí bývala malá branka. V obou patrech věže byly vždy dvě místnosti; z prvního patra byl přístup do paláce. Zbytek dochovaného zdiva paláce dosud svědčí o tom, že jeho budova byla úzká a že měla jedno patro. Větší část zdí paláce je dnes zřícená a porostlá stromy. Z hradního dvora vedl od brány dlouhý dřevěný padací most na protější stráň, kde bylo předhradí o rozměrech asi 30 x 23 metrů. Na tomto bývalém předhradí se dosud zachovaly stopy valů a zpevněných příkopů, avšak bez zbytků zdiva. Zřejmě na tomto místě stávala jen dřevěná stavení. Hrad Ronov byl svými zakladateli, pány z Lichtenburka, pojmenován podle jejich erbovního znamení, tj. zkřížených ostrví (německy nazývaných Rone). Prvním známými držitelem hradu Ronova byl Smil z Ronova, potomek mocného rodu pánů z Lichtenburka, kteří již ve druhé polovině 13. století kolonizovali kraj horního Posázaví, tedy v době, kdy česká část Českomoravské vrchoviny byla zachvácena stříbrnou horečkou. Po Smilově smrti (r. 1355) drželi Ronov jeho synové Čeněk (1357–1379) a Zdeněk z Ronova (1357 až 1375). Od r. 1357 byli zároveň majiteli hradu Letovic a městečka Borové. Záhy potom Smilovi synové k ronovskému hradu připojili městečko a hrad Přibyslav. Když se před r. 1360 dělil majetek jejich otce, obdržel Zdeněk z Ronova hrady Ronov a Přibyslav s borovským zbožím a jeho bratr Čeněk Letovice na Moravě. Za Zdeňkovy vlády na hradě Ronově se v r. 1366 připomíná purkrabí Petr. Po Zdeňkově smrti († kolem r. 1315) postoupila jeho dcera Anna ronovské panství strýci Čeňkovi z Ronova a Letovic. Ten na hradě Ronově v r. 1381 založil kapli Nanebevzetí P. Marie a pro vydržování hradního kaplanství věnoval ves Čachotín. Po Čeňkově smrti (kolem r. 1390) náležel Ronov jeho nejstaršímu synovi Zikmundovi z Ronova a Letovic až do r. 1397, kdy spojené ronovskopřibyslavské panství zdědil jeho mladší bratr Smil. Po Smilově smrti v r. 1405 převzal Ronov s Přibyslaví nejmladší Smilův bratr Čeněk z Ronova a Letovic. Avšak sympatie Čeňka i jeho bratra Hynka z Letovic s nepřáteli husitů i jejich přímá účast při tažení Kutnohorských proti městu Chotěboři v r. 1421 znamenaly i konec hradu Ronova, který byl při obléhání Přibyslavi 7. října 1424 dobyt husitským vojskem. I když byl ronovský hrad poškozen, mohlo se v něm dále bydlet; přesto jej ronovšti páni před r. 1444 prodali Hynku Ptáčkovi z Pirkenštejna. Od této doby až do r. 1515, kdy hrad byl připojen k polenskému panství, byl stále ještě v dobrém stavu. Avšak v r. 1538 byl již pustý a později stále více chátral, až se nakonec změnil ve zříceninu..

2009: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, 478–479; k roku 1329 viz RBM III, 620). Hrad tedy vznikl snad na počátku 14. století v oblasti, kterou držel právě Častolov, mladší a nenápadnější bratr Smilův. Ten získal (vyženil?) západní část bývalého libického újezdu (Urban, J. 2003: Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho šlechtického rodu, 108–109). Za sídlo si vybral Přibyslav, kde měl stát hrad (?) dle J. Urbana. Ten získal své jméno podle Přibyslava, bratra Jana z Polné. Přibyslav byla také ve 13. století centrem hornického okrsku, z něhož Smil z Lichtenburka daroval desátek třem cisterciáckým klášterům. Oba bratři původně žili v nedílu, avšak později došlo k odtržení přibyslavských Ronovců. Druhé hlavní sídlo Častolovových potomků vzniklo tedy ve 14. století na ostrohu nad Losenickým potokem, hrad Ronov (název dle rodinného erbu, viz Urban, J. tamtéž, 109). Hradů se jménem Ronov je jinak více, jeden se nachází u Žitavy, další severně od Brna, existuje i městečko Ronov nad Doubravou. Roku 1381 byla kaple na hradě Ronov obdarována vsí Čachotín Čeňkem z Ronova a Letovic, pochází však z doby před rokem 1366 (kdy se připomíná poprvé, byla zasvěcena Všem svatým a sv. Dorotě, později Nanebevzetí Panny Marie), dnes ji neumíme lokalizovat (informace o kapli viz Záruba, F. 2012: Hradní kaple v Čechách (dizertační práce), 422). Kaple se připomíná ještě roku 1394 a 1412. Roku 1424 byl hrad dobyt husity, následně roku 1444 ho koupil Hynce Ptáček z Pirkštejna, kališnický předák a politik. Roku 1515 byl hrad prodán Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lichtenburce, kdy jej vlastnil zadlužený Hynek Boček z Kunštátu (1500–1518). Jako pustý se v písemných pramenech hrad Ronov připomíná roku 1538. Po většinu času jeho existence patřil do rukou pánů z Ronova, zakladatelů. Až po polovině 13. století se Ronovci dělí na řadu svébytných rodů – pány z Lichtenburka, ale i pány z Ronova a Přibyslavi, dále slavné pány z Lipé, z Dubé, pány z Klinštejna, pány z Pirkenštejna (např. do tohoto rodu patřil i výše zmíněný Hynce Ptáček) a další. Páni z Ronova se také částečně uchytili na Moravě, např. v Letovicích (známý je lotr Hynek z Ronova a na Letovicích). Jinak byli páni z Ronova víceméně nevýrazný rod, tedy určitě v porovnání s jejich mnohem výbušnějšími bratranci Lichtenburky..