Barokní zámek postavil r. 1701 na místě zaniklé tvrze Augustin A. Schönowetz z Ungarswerthu. Od r. 1725 střídání majitelů, za Viléma Hohenzollerna r. 1925 pozemková reforma - zámek koupil V. Skřivan. Po r. 1948 zámek znárodněn, v majetku JZD (byty), postupně zchátral. Po r. 1989 vrácen v restituci.
Zámek Smilov
O vesnici Smilov pochází první zmínka z roku 1308, kdy byla v majetku rodu Lichtemburků. Ještě v l. 1566-75 se ve vsi připomíná jen poplužní dvůr. Tvrz se poprvé přímo zmiňuje patrně až roku 1594, kdy Kryštof Vojkovský z Milhostic prodal smilovský majetek Pavlu Mitrovskému z Nemyšle a na Jitkově. V držení Mitrovských přetrvává Smilov do r. 1628, kdy jej získává jihlavský císařský rychtář Jan Heidler z Bukové a připojuje jej k svému střítežskému panství. Tvrz zanikla někdy během třicetileté války (1618-1648), neboť r. 1651 se uvádí ve vsi jen poplužní dvůr. V roce 1701 vystavěl nový majitel Smilova, Augustin Arnošt Schönowetz (Šanovec) z Ungarswerthu na místě původní tvrze jednoduchý barokní zámek, jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou, valeně sklenutým přízemím a prostým vchodem, vedoucím z hospodářského dvora. R. 1725 Smilov prodán střítežskému panství a jeho novými majiteli se stala hrabata Sinzendorfové. Majitelé se rychle střídali (r. 1736 Filip Ludvík Pachta z Rájova, poté litoměřický biskup Mořic Adolf Karel Saský, od r. 1755 Josef Karel Palm-Guldenfingen. R. 1841 koupil zadlužené panství kníže Karel Antonín z Hohenzollern-Sigmaringen, po něm jej vlastnili jeho nástupci Antonín a Vilém. Koncem 19. stol. byla upravena fasáda, vstupní průčelí člení římsy a ploché lizény, okna mají v přízemí rovné a v patře trojúhelníkové a půlkruhové římsy. Za Viléma proběhla r. 1925 pozemková reforma a Smilov r. 1925 koupil jeho bývalý nájemce, statkář Václav Skřivan. Soukromým statkem byl Smilov až do znárodnění po r. 1948. Novým uživatelem se stalo JZD Štoky, které v zámku umístilo byty zaměstnanců a v přízemí zřídilo kancelář. Léta používání družstvem se na objektu nemálo podepsalo, především absencí řádné údržby. Nejhůře však budovu poškodila zatékající voda. Restituentům se tak do rukou po r. 1989 dostala neobývaná…
číst dáleLuboš Čermák, E. Horáková podle zdroje Ohrožené Hrady, zámky a tvrze Čech - 2. díl, Jiří Úlovec, nakl. Libri 2005, 21.2. 2012