
Kostnice je veřejnosti přístupná příležitostně, vždy v neděli o nížkovské pouti (14 dnů po Velikonocích) a ve svátky. Prohlídka v jiný termín je možná po domluvě s panem farářem, nebo pracovníky obecního úřadu. Do kostnice je možné i jen tak nahlédnout skrz mříž ve vstupních dveřích.
Jedná se o jednoduchou čtvercovou stavbu s jehlancovou střechou, s dvojitou zdí (mezi stěnami se udržuje stálá vlhkost vzduchu). V kostnici jsou 4 pylony z lidských kostí, postavené do výšky 2,5 m, o základně 2x2 m, dále krucifix z 18. století. Kostnice je plochostropá, vyzdobena nápisy připomínající smrtelnost a pomíjivost života. V budově kostnice je přibližně 8 tisíc koster. Při archeologickém průzkumu (profesor Chrudoš Troníček) bylo zjištěno, že jsou zde nejen kosti mužů, ale i žen a dětí (pravděpodobně pozůstatky místních obyvatel, kteří také zemřeli při rozšíření cholery a tyfu).
1708–1709. Obsahuje mimořádně velkou sbírku kostí, jednu z největších v Evropě. Kostnice byla vybudována na popud tehdejšího polenského děkana Pavla Antonína Haberlandta, který byl správcem nížkovské farnosti, postavena stavitelem Václavem Klusáčkem. V letech 1740–1742 byl u obce zřízen za válek o habsburské dědictví největší císařský polní lazaret, kam se přiváželi vojáci z různých bojišť – nejen císařští vojáci, ale také Sasové, Prusové, Bavoři, Francouzi. Po vypuknutí cholery a tyfu většina z nich zemřela. Těla byla ukládána do společných hrobů a do chodeb pod Nížkovem. Odhaduje se, že nížkovské podzemí ukrývá kosterní pozůstatky 50–60 tisíc vojáků různých národností. Jak dokládají kronikáři té doby, cesty byly doslova lemovány stovkami mrtvol. Do kostnice lidé převáželi alespoň lebky a kosti mrtvých, aby spočinuly na posvěceném místě. Vchody do podzemí obce jsou zatím nepřístupné (r. 2008), po odborném průzkumu by zde mohla být otevřena patrně největší kostnice v Evropě..