
Jak vypadala původní tvrz, literatura neuvádí. Raně barokní zámek byla jednopatrová čtvercová budova. Při přestavbě z 1. pol. 18. století byla rozšířena do dnešního rozsahu jednopatrového obdélného zámku se středním rizalitem o patro zvýšeným a zakončeným hodinovou vížkou. Hlavní vstup ve východním průčelí byl obohacen čtvercovým sloupovým portikem s balkonem.
Dnes, po navrácení původním majitelům, fasády čerstvě zrekonstruovaného zámku opět září do krajiny.
Jindřich ves roku 1584 prodal svému bratru Zikmundovi, který si zde postavil tvrz připomínanou roku 1600 jako majetek jeho manželky. Roku 1615 koupil Rozsochatec Abrahám Bechyně z Lažan. Ten se sice zúčastnil stavovského povstání, odsouzen však byl pouze k manství, které trvalo do roku 1651. Tvrz byla tehdy již ve špatném stavu a někdy během následujících třiceti let ji Bechyňové přestavěli na barokní zámek v první polovině 18. století rozšířený. Po požáru roku 1873 byl zámek opraven jen zčásti, původní lesk mu navrátil až Otto Mettal (od r. 1911 rytíř), který jej od Bechyňů koupil roku 1892. Po jeho smrti roku 1921 zdědila Rozsochatec dcera Marie, provdaná Greifová, které byl roku 1948 zabaven. Od roku 1952 sloužil zámek jako domov důchodců. Po roce 1989 byl navrácen Mariiným potomkům..
V místech dnešního barového zázemí se snad nacházela kaple se čtyřmi poli křížové klenby sklenutými na jednoduchý sloupek. Po požáru zámku o vánocích 1873 poškozená zámecká kaple nebyla již obnovena. Oltářní kámen z ní se nachází u sochy sv. Jana Nepomuckého (1714) na hrázi rozsochateckého rybníka. Zámek obklopuje park, který se skládá převážně z původních stromů, vysázených zde již v době jeho založení v polovině 19. století. Určitě unikátem jsou zde stojící dva keře tisu, jejichž stáří se odhaduje na 900 až 1000 let..