Západní křídlo
© Jaroslav Šefčík, 09/2009
Klášter založily dcery Vítka z Klokot, Jitka, Ludmila a Kateřina. Posledně jmenovaná se stala první abatyší. Výstavba začala v polovině 60. let 13. století u zřejmě jen o málo staršího původně farního kostela. Se založením kláštera souhlasila (snad se zpětnou platností) generální kapitula řádu roku 1269. Klášter zpočátku trpěl minimální majetkovou základnou, která se rozrůstala velmi pomalu. Roku 1329 vyhořel, obnova se protáhla snad až do roku 1351. Až tehdy byly zřejmě jeho budovy postaveny z kamene.
Na počátku husitských válek byl klášter dvakrát vypálen (1422, 1424), k obnově komunity došlo zřejmě až v 80. letech 15. století zásluhou Jana Bočka z Kunštátu. Na přelomu 15. a 16. století byly budovy obnoveny ve stylu pozdní gotiky a rané renesance, část však zůstala dřevěná.
Klášter obnovil svou hospodářskou základnu díky pobělohorským přesunům majetku. To umožnilo začít roku 1652 s barokní obnovou, která skončila o více než 40 let později zánikem všech dřevěných budov. Další úpravy probíhaly v letech 1714–49.
Roku 1782 byl klášter zrušen, dalších 10 let zde působily pražské karmelitky. Poté využila budovy továrna, kostel se stal farním s novým zasvěcením sv. Ondřeji. Od roku 1807 sloužila někdejší prelatura a konvent jako zámek – sídlo majitele panství. Od roku 1945 byla v zámku škola, po jejím přesunu objekt chátrá. Kostel slouží nadále jako farní.
|
Přihlášení |
