
Kaple či kostel sv. Anny je součástí poutního místa Svatá Anna, které leží na severním okraji katastru obce Pohled. Nachází se asi 7 km východně od Havlíčkova Brodu. Ze silnice I/34 (Havlíčkův Brod-Hlinsko) k němu vychází krátká odbočka. Poutní místo se kromě svatyně zasvěcené sv. Anně skládá ještě z pramenné kaple a křížové cesty. Všechny objekty jsou od r. 1958 kulturními památkami ČR. Z obce Pohled vede ke Svaté Anně žlutá turistická značka (2,5 km) památnou lipovou alejí se stromy starými až 150 let. O 0,5 km dále po téže značce se nachází nádraží Pohled na trati 250 (Havlíčkův Brod-Žďár nad Sázavou).
V obavách o svůj život se začal modlit. Náhle zaslechl zvuk varhan a zpěv a také jméno sv. Anny. Jeho modlitby byly pak směřovány k této světici, prosil o záchranu a sliboval, že když mu pomůže nechá na tomto místě postavit kapličku. Jakub byl zachráněn a dostál svým slovům. Při stavbě kaple byl nalezen pramen. Zpráva o zázračné záchraně Jakuba Čermáka se šířila rychle krajem. Místo pak získalo na oblibě, neboť nalezeným sirným pramenem byla také uzdravena poloslepá žena dřevaře Tondla. Otíráním očí svatoanenskou vodou se jí navrátil zrak. V souvislosti s touto událostí místo získalo na ještě větším věhlasu a u kaple přibývalo poutníků i nemocných. Opat pohledského kláštera Bohuslav Tureček a abatyše Kandida Marešová nechali kvůli množícím se zázrakům v místě postavit roku 1752 poustevnu. Šlo o jednopatrovou zděnou budovu se šindelovou střechou umístěnou na ostrůvku odděleném od okolí vodním příkopem. Ten se pod kapličkou nachází dodnes. V poustevně sídlil mnich František Augustin Hertwig, jehož úkolem bylo zapisovat zázraky, které se u studánky udály. Od roku 1752 až do roku 1773 jich bylo zaznamenáno celkem 28. Počet poutníků tak dále vzrůstal a proto se pohledská abatyše Kandida rozhodla pro stavbu rokokového kostelíka, který byl v roce 1761 vysvěcen a o pět let později sem byly instalovány dva malé zvony. Varhany pro kostelík postavil r. 1771 Adalbert Schreyer (1709-1795), renovovány byly r. 1885. Dalším významným obdobím v historii místa je spjato s hrabětem Evženem Silva-Tarouccou Unwerthem, který se stal majitelem pohledského panství roku 1824 ve svých 11 letech. Nechal udělat chemický rozbor pramene a zjistilo se, že voda jeví známky radioaktivity. Proto od roku 1858 jí začal využívat pro lázeňské účely. Ve stejném roce byla postavena jednopatrová budova s arkádovým nádvořím a vodu svedena potrubím od pramene k lázeňské budově. Roku 1887 ale pramen vyschl, nový pramen už neměl shodné parametry jako původní a tak byl pro lázeňství nepoužitelný. Z tohoto důvodu byl provoz lázní v roce 1910 ukončen a z budov se stal hostinec s tanečním parketem..