
Malenice jsou obec v okrese Strakonice, 4,5 km jižně od Volyně a 15 km jižně od Strakonic. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1318. Z pamětihodností je nejznámější kostel sv. Jakuba Většího s malým hřbitovem; hned pod ním je shora zmíněná fara. Ostatní zdejší pamětihodnosti najdete v přilehlých heslech. Severně od obce na levém břehu Volyňky se nachází Malenická jeskyně - objevena v roce 1920 - s nálezy kosterních pozůstatků zvířat ze čtvrtohor. Autobusové spojení má se Strakonicemi (aut. nádraží) a Vimperkem (aut. nádraží). Prochází jí železniční trať č. 198 Strakonice - Volary (žst. Malenice nad Volyňkou). Červená turistická stezka a cyklotrasy č. 121, Volyňka a 1247B.
Vlastní budovu tvoří dvě křídla, která na sebe navazují v ostrém úhlu ve tvaru nepravidelného písmene "L". Jižní křídlo do dvora je patrové s hospodářským přízemím, severní se do dvora uplatňuje jako zvýšené přízemí. Křídla farní budovy svírají svažitý dvůr, jenž byl rozšířen o hospodářské zázemí na západní straně. Z něho zůstala zachována jen na severu stojící budova chlévů. Na sever od fary se nachází i bývalá farní zahrada, která v současnosti není ohraničena. Farní budova vykazuje zachovalé původní dispoziční členění z 18. století. Památkově hodnotné jsou zejména rovné stropy s odstupněnými fabiony, valené klenby ve sklepeních, kuchyni a spíži, dále valené a plackové klenby v suterénu jižního křídla, šestiboké pálené dlaždice na podlaze a výplně dveří a oken s dochovaným kováním; plackové klenby jsou dochovány i v bývalém chlévě. Zastřešena je sedlovou taškovou střechou s valbou; chlévy pultovou. Fara je kvalitním příkladem jihočeské architektury, který dokládá způsob stavitelství na vesnicích již v 16. století. Památkově chráněná je od 3. 5. 1958..
století došlo k rozšíření sídla na sever a na západ (jižní křídlo). Počátkem 18. století (1708) po požáru bylo barokně upraveno propojením obou křídel a přeformováním dispozice. Největší přestavby a přístavby byly provedeny za faráře Johanna Fabiana Weissenregnera kolem roku 1731; přístavba severního čela k východnímu křídlu, zřízení klenuté kuchyně a spíže. Další menší úpravy byly provedeny v průběhu 19. století. Od roku 1956 nebyla fara obydlena a postupně docházelo k její destrukci. Došlo postupně k zbourání větší části hospodářského dvora, z něhož zůstala jen budova chlévů, kterou využívalo místní JZD. Do roku 2008 byla fara bez využití. Od července roku 2014 je kompletně opravena a slouží jako informační a kulturní centrum obce..