
Dvojice kamenných barokních sloupových božích muk, přenesených ke kostelu z míst, kde jim hrozilo zničení při plánovaných stavbách. Boží muka z druhé poloviny 18. století (dle datace na podstavci z roku 1770) byla přestěhována v roce 1980 a druhá, z první poloviny 18. století, v roce 1981. Kunžak je na tyto drobné sakrální památky bohatý, další troje boží muka zůstala na území obce na původním místě.
Ve 14.–17. století měla nejčastěji podobu žulového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou s křížem na vrcholu. Ač se oblast od oblasti jejich podoba mírně lišila, základní součásti – patku či sokl, sloup či dřík a kapličku či lucernu měla vždy. Na sloupu či na patce byly často znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Od období baroka až do počátku 20. století byla u nás častější boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem..