
Areál zámku se rozprostírá v jihozápadní části obce. Vlastní zámek je obdélná stavba o 12 okenních osách s mansardovou střechou, nad ní se v jejím středu tyčí polygonální dřevěná věžička. Střechu ještě zdobí pět vysokých komínů. Fasáda je členěna lizénovými rámy, nároží zdobeno bosováním.
Na jeho místě byl v druhé polovině 18. století postaven pozdně barokní zámek. V restituci byl vrácen původním majitelům..
V době našeho archívně prokázaného datování nebyl hrad určitě novostavbou. Zachované architektonické prvky jsou nám pomocí v dalších úvahách, že jsou do dnes zachované budovy podstatně staršího původu, hrad veliký – a proto v jeho okolí podstatný. Proč a kdy zaniknul nevíme, co je ale známé, je jeho hlavní velká rekonstrukce a přestavba do dnešní podoby, kolem roku 1730 v barokním stylu - kdy ze zbylé, středověké zástavbě obytných částí, vznikli stodoly a stáje, spojené s pánským sídlem, tedy barokním zámečkem, i ten vybudován z mnohem starší zástavby. Spojit zemědělskou činnost s vedením, tedy panským sídlem, jak kulturou všech oborů, tak vnímaní a soužití s přírodou a vzděláním, jako celek, byl velice novým a neobvyklým konceptem pánů z Palupína. K tomu patřil i pivovar – dnes dělený dům na návsi – a od roku 1785 v poměru k vesnici, velká škola, i tím prokazující, jak vysoce bylo vzdělání ceněno. Archivní materiál, kterým jsem se propracovala, zní opravdu moderně a aktuálně. Palupín byl samostatným dvorem až po začátek 19. století. Po té byl spojen s Batelovským panstvím a vedení dvora přeloženo do Batelova. Další úpravy a modernizaci dvora realizoval kolem roku 1919 Arnold Schulz, který mimo jiné obnovil také lihovar – barokní zámeček ale ponechal celý v původním stavu – jen malé pravé křídlo budovy směrem ke konírně nechal bourat a na to místo postavil obytný dům jak novou, moderní konírnu. Po něm zdědil dvůr jeho syn Ernst-Arnošt Schulz. Po roce 1948 byl jeho vdově Věře Schulzové vyvlastněn a až po roce 1989, se stal znovu rodinným vlastnictvím – Celý objekt dvora se musí kompletně, po těžkém zanedbání a škodách, renovovat a také zámeček důkladně rekonstruovat do původního stavu. PŘEHLED MAJITELŮ DVORA PALUPÍN
První písemné záznamy o hradu Palupin jsou z roku 1358. 1364 přenechal Niklas von Neuhaus (z Jindřichova Hradce ) Filipu von D. Palupínskou pevnost - po něm 1369 je jako majitelem zapsán Ullrich von Hermanč
1406 dala Dobrona, jménem Schawlin a B. von Rady tuhle „pevnost s dvěma dvory“ Johannu von Dw …který tak získal celou vesnici. Kolem 1450 vlastní celek Babka von Mězeříčko - po něm jeho synové…. 1547 kupuje Palupín Heinrich von Wjrowicten Heinrich (Rabkowec) ho předá Johannu Hodicky von Hodic
1564 seděl na Palupině Jindřich Radkowec z Mirowic a jeho bratr. 1630 patří Palupinská pevnost Georgovy Konat von Wydrj a dál jeho vdově z druhého manželství von Mateřowsky Johanně rozené von Gtranic - ta prodává Palupin 29 listopadu
1651 Obristu Wachtmeisteru Jakobovy Marura Marfeidt von Tummel od 20 ledna 1666 vlastní Ferdinand Wilhelm hrabě von Slawata - Glum Palupin a jeho vdova Maria Renata rozená hraběnka von Rachod
1673 patří Palupin Telčskému pánu Johannu Joachimovy von Slawata-Chlum
1699 Adam Jindřichu Allmann z Allmsteina
1725 předává zemská komise sirotčí dvůr Franzu Ignazovi Haslauerovy von Haslau, který ho dává dál
1750 Gerhardu Pitschko von Rosenthal - jeho dědička Theresia Anna von Rosenthal rozená Holzhauerová ho předává
1783 Franz Kolbovy von Löwengrimm
1798 patří Palupin Františce von Wiedersberg rozené Ehrenfeld
1803 poté ho vlastní Benedikt von Ritterstein
1823 Leopold von Pillerstorff
1827 je majitel Palupína Jindřich (Heinrich) hrabě von Blankeinstein a po něm jeho syn Karl Ernst hrabě von Blankenstein. Od roku 1884 se nachází informace, že je kupcem lihovaru, dvora, zámečku, pozemků a polností Palupína Wilhelm Schulz - v katastru je ale přímo zapsán od roku 1896
Arnold Schulz - dědijíc lihovar, lesy, polnosti, zámeček a dvůr Palupín. 1929 dědí po něm jeho syn Ernst - Arnošt Schulz
1948 - 1993 obhospodařujou dvůr státní statky…. 1993 - 1995 se vrací dvůr Palupín dědicům
Jména jsou psaná v každém století a archivu rozlišně. Hlavní archívní materiál pochází z Rakousko-Uherska a tak jsou psaná česká jména podle německé výslovnosti a naopak…. Palupín byl ale vždy jen psán: Palupin, Pallupin nebo i Palupyn – nikdy jinak. Že dvůr šel z ruky do ruky je iritující představa, ale to byly důvody často rodinné a to se v dějepisu dále neřešilo..