Heinrichsruhe

Stavba saletu byla součástí rozsáhlé stavební aktivity prováděné Františkem Josefem hrabětem Daunem (1795–1836) a jeho výše uvedeným synem Jindřichem Maxmiliánem (1805–1890). Daunové stavebně upravili vlastní hrad Bítov a v rozsáhlém lesnatém území v předpolí hradu zřídili sentimentální park s četnými odpočinkovými stavbami a romantickými zákoutími, na kterém se podílel panský zahradník Johann Druschba. Park ve vzdálenějších lesních partiích volně přecházel v kulturní krajinu. Daunovští stavebníci vycházeli výrazně z romantického novogotického stylu, a proto úpravy hradu Bítova i formy nově budovaných parkových staveb čerpaly převážně z gotického tvarosloví. V současnosti se jedná o architekturu ve stavu zříceniny z lomového zdiva tvořenou přízemní centrální osmiúhelnou stavbou, k níž se z východní strany přimyká torzo původního vysunutého schodištního útvaru obdélného půdorysu. Z něj se dochovaly dvě boční stěny prolomené segmentově zaklenutými průchody. Dřevěné části stavby, tj. strop přízemí a věžovité patro nebo terasa nad zděným oktogonem, dřevěné stupně vnějšího přímého schodiště do patra a jeho případné dřevěné zábradlí či plný parapet se nedochovaly. Osmiúhelník je prolomen ze tří stran symetricky proti sobě hrotitě zaklenutými okenními otvory vloženými z vnitřních stran do hlubokých, segmentově zaklenutých nik a na straně čtvrté zaklenutým vstupem orientovaným do prostoru drobné předsíně v schodištním útvaru přístupné výše uvedenými zaklenutými vstupy. Naproti vstupu do oktogonu se v předsíni v ose schodištního útvaru nachází pravoúhlý vstup s kamenným nadpražním překladem vedoucí původně patrně do prostoru komory kryté schodištěm. Dochované zbytky omítek dokládají, že interiér hlavní přízemní místnosti byl omítaný. Zřícenina je od roku 2002 zapsána do seznamu kulturních památek..