
Při příjezdu do Dožic od Nepomuka, nás hned na začátku Dožic přivítají tři sochy na podstavcích po levé straně silnice. O několik metrů dál je odbočka vpravo na cestu do bývalého vrchnostenského dvora. Vlevo od cesty je zámek a vpravo chátrající hospodářské budovy. Nedaleko zámku stojí patrová kamenná sýpka.
Sochy na návsi jsou z roku 1742 a představují sv. Antonína Paduánského, sv. Annu a sv. Jana Nepomuckého, zhotovené nákladem Vančury z Řehnic.
V 15. stol. patřila ves ke Lnářům a v polovině 16. stol. koupil Dožice od Martinkovských z Roseče, kteří zde seděli od počátku 16. stol. a v jejich majetku je zapsána i tvrz, Mauric (Mořic) Chanovský z Dlouhé Vsi a jeho rod zde sídlil až do druhé poloviny 17. stol. Později se majitelé měnili. V první pol. 18. stol. držel Dožice Josef Jáchym Vančura z Řehnic, c.k. rada a zemský soudce, který jej prodal roku 1777 křížovnickému řádu sv. Jana. V té době stál v Dožicích zámek z části dřevěný s dřevěnou věží. Později přešlo vlastnictví na Maltéze červeného kříže. Křížovníci drželi Dožice až do roku 1915. Dnešní zámek byl pravděpodobně postaven za křížovníků, v letech 1780-1781, podle plánů stavitele Jana Palliardiho a sloužil jako venkovské sídlo představitelů řádu..