evangelický kostel

To bylo na svou dobu velice pokrokové řešení. Autorovy kostely v Německu jsou chráněny jako architektonický celek. Objekt kraslického kostela je i výrazným krajinotvorným prvkem. Kostel je jednolodní sakrální stavba s předsazenou předsíní. Loď je zakončena příčně orientovanou budovou fary. K průčelí s hlavním vchodem je z boku přistavena štíhlá, 25 metrů vysoká, hranolová zvonice, zakončena otevřeným ochozem. Vysoké pilíře na ochozu nesou polygonální jehlanovitou střechu. V horní části zvonice se nacházejí dvojice úzkých vertikálních oken. Ve stěnách lodi jsou řady obdélných oken, lemovaných šambránami. Loď kryje sedlová střecha. Na severozápadě navazuje na kostel příčně umístěná budova fary na obdélném půdorysu. Severní průčelí fary je členěno mělkým rizalitem s hlavním vstupem krytým drobnou stříškou a třemi okny osvětlujícími prostor schodiště. Po stranách jsou pak v přízemí dvě obdélná okna. Boční stěny člení dvě okenní osy v obou patrech na severovýchodě, na jihozápadě pak tři v přízemí a dvě v patře. Jihozápadní stěnu fary navíc prolamují čtyři okna a jedny dveře do suterénu, který je zde z důvodu sklonu svahu v úrovni terénu. Fara je zastřešena polovalbovou střechou. Přístup do kostela zajišťuje dvojice jednoramenných schodišť. První schodiště vyrovnává výškový rozdíl mezi úrovní komunikace a terasy ohrazené původním kovovým zábradlím. K samotnému vchodu vede drobnější schodiště. Kostel se nachází na kopci a proto byla v souvislosti s jeho výstavbou zhotovena také další schodiště v jeho blízkém okolí. Interiér kostela je strohý, nápadná jsou vitrážová okna se jmény a znaky donátorů. Nad vstupem do kostela lodi je jednoduchá dřevěná kruchta. Kostel má dřevěný, geometricky profilovaný strop a na něm zavěšený mosazný kruhový lustr. Na oltářní stěně se nachází novodobá dřevěná plastika Krista. Na oltářní stěnu namaloval r. 1937 kraslický malíř a sochař Franz Gruss figurální fresku. Ta zdobila stěnu do r. 1945, kdy byla freska zakryta dalšími vrstvami barev. V r. 1912 obdržel kostel tři staré zvony ze sousedního saského Klingenthalu. Pocházely z let 1655 a 1725. První byl přetaven r. 1839, druhý v r. 1861 a třetí pocházel z r. 1883. Zvony byly 21. dubna 1912 slavnostně převezeny přes hranice a poté umístěny na věži kostela. Dochoval se však jen jeden z těchto zvonů, ostatní byly zrekvírovány během světových válek pro válečné účely..

První plány, k jejichž realizaci však nedošlo, vypracoval v letech 1908–1912 architekt Fritz Kohl z Plavna (Plauen). Teprve potom, co německý evangelický spolek Gustav-Adolf z Lipska věnoval značnou část finančních prostředků na stavbu kostela a zprostředkoval německého architekta Otto Bartninga (1883-1959), vznikla druhá projektová dokumentace. Ta byla schválena v květnu 1911 a v červenci 1911 byl položen základní kámen. Na stavbě kostela se finančně podílely kromě kraslických evangelíků také spolky ze Švýcarska a řada dalších sponzorů. Již po jednom roce byla stavba dokončena a 7. července 1912 byl kostel slavnostně vysvěcen. Po 2. světové válce byli němečtí evangelíci donuceni odejít z Kraslic. Krátce po odsunu německého obyvatelstva vznikl Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Sokolově s kazatelskou stanicí Kraslice. V polovině 80. let byly kostel i fara rekonstruovány. V r. 2006 byly vyměněny svislé trámy, držící špičku věže a r. 2008 byly opraveny varhany. V r. 2011 měla kraslická stanice asi 160 členů, z toho se pravidelně aktivně zúčastňovalo života sboru asi 25 lidí. Věž kostela slouží výjimečně jako vyhlídková věž i pro veřejnost, zpravidla jen během konání nějaké veřejné akce v Městských sadech. V současnosti je kostel kazatelskou stanicí farního sboru Českobratrské církve evangelické v Sokolově a konají se v něm pravidelné bohoslužby. Od r. 2020 je kostel s farou chráněn jako kulturní památka ČR. Součástí této chráněné památky i opěrná zeď se zábradlím a dvě jednoramenná schodiště vedoucí k hlavnímu vstupu..