
Hrad stojí na opačném konci kopce, nikoliv v místě, které je označeno na turistických mapách u Zátorského kopce, ale zcela opačně na východním konci hřebene. Pokud se vydáme po modré značce lesní cestou dále kolem zákazu vjezdu asi půl kilometru, narazíme na lesní zpevněnou cestu, která vede až přímo k hradu. Ten leží ve vnitřní straně levotočivé vracečky. Hradu neškoďte! Nemá to rád.
Za další sníženinou je skalisko, na které již navazuje široký val ohrazující jádro ze tří stran. Na východě je val připojen rovněž k oválné skalnaté plošině začleněné nejspíše rovněž do obranného systému hradu. Příkop 9 - 11 m široký, ale ještě dnes až 4,5 m hluboký vymezuje ze tří stran vlastní obytný areál, jenž ze strmé severní strany jeho ochranu nepotřeboval. Hradní jádro tvoří obdélník 51x36 m se zaoblenými rohy, na jehož severní, jižní a zapadni straně se dochovala reliéfní stopa 7 m širokého parkánu. Protáhle vyvýšený střed dispozice se přimyká k masivu 2,5 m vysoké skály, na jihozápadě je rozlehlá prohlubeň. Povrch pokrytý v době průzkumu hustou bylinnou vegetací dovolil alespoň na 2 místech nalézt zbytky zdiva zděného na nekvalitní, zvětralou a vypadanou maltu. Na severu je patrny líc obvodní hradby parkánu, jižně od něho amorfní kus centrální stavby. Další rozvrh původního plánu je bez plošného odkryvu bohužel neidentifikovatelný. Hrad poprvé zmíněn r. 1342 v přídomku pánů z Lomnice, dle nálezů vznikl v 1. pol. 14. stol., r. 1474 snad dobyt uherskými vojsky, v 16. stol. opuštěn. Dochovány reliéfní stopy zástavby jádra, okružní val a příkop..