štola Johannes

Vstup se nedoporučuje osobám objemnějším, neboť trasa zahrnuje úzké průlezy. Zakázán je vstup dětem do 10 let, osobám s fóbií ze stísněných prostor, osobám, které mají problémy s rovnováhou, osobám se zdravotními problémy, zejména pohybovými, osobám pod vlivem návykových látek včetně alkoholu, psům a jiným zvířatům. Pro vstup je nutná předchozí rezervace, protože počet osob je omezen u základní trasy na 12, u velké trasy na 10 osob. Prohlídky se konají třikrát denně, přičemž dvakrát jen základní trasou a zpravidla při poslední, odpolední prohlídce velkou trasou. Základní trasa vyžaduje asi 2 hodiny. Návštěvníci projdou štolou Johannes, vystoupají do menší dobývky, zhlédnou zatopené hloubení u dobývky po Stříbrné žíle a absolvují prohlídku hlavní atrakce – velké komory včetně šachty; poté se vrátí štolou Johannes na povrch. Odtud pak následuje povrchový výstup k budově ručního žentouru a návrat zpět k obslužnému objektu. Časová náročnost prohlídky od zapůjčení výbavy až po její odevzdání vychází podle počtu návštěvníků zhruba na 1,5–2 hodiny, z toho vlastní prohlídka podzemí trvá asi 1 hodinu. Prohlídka začíná u vstupu do štoly. Je nutné být u obslužného domku 15 minut před začátkem prohlídky. Pro velkou trasu je nutno si rezervovat až 4 hodiny. Návštěvníci projdou štolou Johannes, vystoupají do menší dobývky, zhlédnou zatopené hloubení u dobývky po Stříbrné žíle a absolvují prohlídku hlavní atrakce – velké komory. Následuje prohlídka nejstarší části dolu – velké dobývky za „větrnými dveřmi“ (stoupání po žebřících), dále projdou labyrintem vzájemně propojených menších komůrek a dobývek (trasa opět vede po žebřících). V těchto místech si zájemci mohou zkusit prolézt nízkou chodbu („plazivku“). Prohlídka podzemí končí návratem na povrch šachtou po dřevěných žebřících (cca 40 metrů). Při ústí šachty si návštěvníci prohlédnou ruční žentour a vrátí se cestou dolů k obslužnému objektu. Časová náročnost prohlídky od zapůjčení výbavy až po její odevzdání vychází podle počtu návštěvníků zhruba na 2,5–4 hodiny, z toho vlastní prohlídka podzemí trvá asi 2–2,5 hodiny. Prohlídka začíná u vstupu do štoly stejně jako u základní trasy..

V 19. stol. byla těžba postupně utlumena. Později byly sice ještě prováděny nové průzkumy, naposled v letech 1959-1967, ale těžba již nebyla obnovena. Železné rudy se tu sice hojně vyskytují, ale nebyly těženy, protože výrazná příměs zinku a mědi zhoršovala jejich vlastnosti a možnost kovářského zpracování. V 17. a 18. stol. byl zájem především o stříbro a měď, později rostl zájem o rudy cínové. Počátkem 19. stol. byl důl největším v revíru a na vrcholu svého rozvoje, neboť proražením štoly Johannes se podařilo alespoň částečně vyřešit problém s důlní vodou. Tehdy tu pracovalo kolem 20 horníků, ale těžbu komplikoval vysoký přítok důlních vod pod úrovní štoly. V polovině století těžba prakticky ustala a tehdejší stav štoly zůstal zachován až do dnešní doby. Od r. 2015 je štola v letním období zpřístupněna veřejnosti ve dvou trasách..