kostel sv. Martina

Z této doby se dochovaly gotické portály. V roce 1493 byl kostel nově vysvěcen a v roce 1703 opraven. Původní dřevěná zvonice byla v roce 1836 nahrazena zděnou věží. V roce 1884 byla provedena oprava střechy a v letech 1913-1914 dostal kostel novou podlahu v lodi. Kostel je orientovaná jednolodní stavba s redukovanou příčnou lodí a pětiboce zakončeným presbytářem, k němuž ze severu přiléhá obdélná sakristie. Při severní straně lodi se nachází malá předsíňka a v západním průčelí stojí hranolová věž. Presbytář je sklenut jedním polem křížové klenby a v závěru paprsčitě, sakristie dvěma poli křížové klenby. Loď je plochostropá. Hlavní oltář pochází z roku 1707 a je dílem třeboňského truhláře Jana Krebse. Je portálový se sochami sv. Václava a Jana Nepomuckého. V nástavci je obraz Korunování Panny Marie. Dva protějškové boční oltáře sv. Linharta a Piety jsou z roku 1710, další dva boční oltáře sv. Jana a Isidora v presbytáři jsou rokokové z roku 1772. V 18. století byla do interiéru kostela umístěna rokoková kazatelna, která má podobu mohutné velryby. Byla sem v roce 1786 přenesena ze zrušeného kostela sv. Barbory u Třeboně. U nás se kazatelny obdobného provedení kromě Bošilce dochovaly pouze v kostele sv. Jakuba v Kratonohách a kostele Narození Panny Marie v Mnichovicích. Součástí inventáře kostela byla také socha „Bošilecké Madony“, pocházející z 16. století. Farnost sochu v roce 1926 prodala Ředitelství státní sbírky starého umění. Obnos, utržený za sochu, byl tehdejším bošileckým farářem věnován na zakoupení kostelního zvonu. Socha Bošilecké Madony se ze sbírky později ztratila a je považována za nezvěstnou. Kostel sv. Martina je kostelem farním s pravidelnými bohoslužbami. Římskokatolická farnost Bošilec je však administrována ex currendo z farnosti Ševětín. Areál zahrnující kostel, márnici, starou část hřbitova, ohradní zeď, bránu a branku je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka. Od roku 1990 je zároveň součástí vesnické památkové rezervace..