Jemčina

Za přestavby zámku v l. 1766- 70, byla postavena 19m vysoká zámecká kaple, jež vzhledem k dochovaným freskám tvoří nejcennější část zámku. Kapli vyzdobil štukatér Josef Bossi a fresky namaloval malíř Jan Quirin Jahn z Prahy. Pilastry na stěnách s balustrádou před hlavním oltářem zpracoval pražský kameník František Lauermann ze sliveneckého mramoru, podlaha byla pokryta deskami z černého a bílého mramoru. Řezbářské práce na oltářích, kazatelně a u varhan provedl Matouš Strachovský z Dačic. Varhany dodala dílna Josefa Horáka z Dačic. Varhany v zámecké kapli a barokní a rokokové krby jsou jediným pozůstatkem z původního zařízení. Zachovaná část nábytku je dnes umístěna v přízemí jindřichohradeckého zámku (knihovna, jídelna, ložnice apod.)..

Roku 1923 byl zámek Černínům vyvlastněn. V letech 1950 - 1991 sloužil zámek jako základna raketového vojska. Roku 2002 jej zakoupil p. Pavel Václav, který zahájil rozsáhlou rekonstrukci. Roku 2004 byl zámek otevřen pro veřejnost..

Když se Jan Rudolf hrabě Czernin rozhodl po r. 1790 zde pořádat velkolepé parforsní hony na jeleny a daňky, byla kromě přestavby zámku pro tyto účely upravena i zámecká obora. Zejména na podzim sem Czerninové zvali aristokraty z celé habsburské monarchie. Pro účely honů byla zdejší rozlehlá obora rozdělena lesmistrem Jiřím Wachtlem na 33 rovnoběžných alejí, které protínalo téměř v pravém úhlu 22 příčných alejí. V době největšího rozmachu zdejších honů tu bylo chováno až 64 klisen, 8 hřebců a smečka 160 speciálně vycvičených psů. Pestrý život na zámku v té době zaznamenal lesmistr Jiří Wachtel, jehož poznámky inspirovaly Aloise Jiráska při psaní povídky Zahořanský hon. Zkázu jemčinské oboře přinesla ničivá vichřice 26.7.1822, po níž její význam poklesl. Rovněž i zámek nebyl užíván tak často jako před přírodní katastrofou..