Trhový Štěpánov

Ve vnitř nelze vidět nic z bývalé úpravnosti, neb prostota jest. Jak vyhlížel hrad v dobách novějších, dílen z nynějších zbytkův, dílem ze starých popisův seznati lze. Bylo to stavení ve slohu barokovém upravené s 15 světlými a prostrannými pokoji a vším k sídlu panskému pohodlím. V stavení byla prostranná kaple sv. tří králův, v níž se mše sloužívaly, nad ní vyčnívala věž 30 loket vysoká z kamene tesaného vystavěná a hodinami opatřená, jež byvši dříve hlavní obranou hradu, na ten čas byla toliko okrasou. Stavení řečená zavíraly hradby čtverhranné a objímal hluboký přikop, přes nějž se posud chodilo mostem zdvihnutým, jako bývalo za dob starších. Brána ve hradbách se nacházející měla podobu věže nízké slohem vlaským upravené, avšak na místě starobylého pokroví nacházela se cibulovitá báně červenou barvou natřená. Za oněch dob byl hrad pevnou záštitou nejen městečka, nýbrž i zboží arcibiskupského, k němuž patřívalo 11 vsí celých a necelých. Za ochranu a právo, kterýž arcibiskup poddaným svým poskytoval, povinni byli tito úročiti, t. j. každý ze svých polí, zahrad, luk lesů, porostlin a j. jistý úrok pololetní odváděti. Mě-li někdo krčmu neb mlýn anebo nějakou zvláštní živnost, musel i z toho platiti. A tu se scházelo platů dosti; neb ačkoliv jednotlivý úročník mnoho nedával, přece se při kolika jich dosti shledalo, neb bylo jen ve Štěpánově 6 mlynářův, 66 rolníkův, z nichž mnozí vedle toho také ševci, pekaři, řezníky, kováři a kramáři byli a 37 takových, kteří měli málo polí. Krčem bylo více než dosti, totiž 21. Osm sousedův mělo své pivovary, to jest komůrky, v nichž se skrovný měděný kotel nacházel. Pivo se navařilo po domácku a když vykvasilo, ihned se vypilo. Kromě peněz úročních dávali poddaní také úrok obilný, slámu, kury a vejce. Na hradě sídlíval purkrabě, kterýž dohlížel ke konání spravedlnosti a k hospodářství na celém panství. Jemu po ruce bývával ještě nějaký úředník (na př. pojezdný), poněvadž purkrabě vše zastávati nemohl. Pod purkrabí byli také rozliční řemeslníci, kteří stále práce na hradě mívali; kolář hradský zejména v pamětech se připomíná, poněvadž měl také pole, ale byli tu zajisté také zámečník aneb kovář. Ti měli ustavičně nějaku práci; brzo se musela opravovati zábradla aneb nějaké podkroví, aneb opět výmětek neb arkýř, aneb bylo potřebí nových žlabův, aneb se něco přibíjelo. Ročně se na takové oprávky tisíce cihel a hřebíkův kupovalo. Nad lesy byl polesný a pod ním stáli hajní. Na Štěpánovsku na př. byl r. 1379 jeden polesný jménem Bohuněk a tři hajní, kteří měli své hájnice při Dalkovicích, Javorníku a Keblově. Ti stáli pod purkrabí, ale jinou službu k hradu neměli. Zde totiž byli hlásní (vigiles castri), kteří čtyřikráte v noci jak po zábradlech, tak i po mezivalí chodíce pilně všude přihlíželi, aby se někdo do hradu nevedral. V čas nebezpečenství svoláni k obraně hradu nápravníci čili sedláci takoví, kteří drželi od arcibiskupa lán i více polí jen proto, aby se samostřelem (kuší) neb kopím aneb jinak na hradě sloužili. Mnohá náprava byla velmi pěkným statkem, takže si ji i šlechtici kupovali a na místě svém k obraně pocholka posílali. Tak na př. měl v Dalkovicích nápravu Epík (z Hrádku), ale jeho náprava nebyla největší; měl toliko lán polí a nápravník Keblovský měl třikráte tolik. Kromě těch byli nápravníci v Kalné, Javorníce a Mnichovicích. Kdy se stal Štěpánov zbožím arcibiskupovým, není známo. jenom to víme, pokud paměti temnou minulostí prosvitují, že byl vždy jměním biskupovým. A tak lze souditi, že pocházel z původního a prvotního nadání biskupství Pražského. Nezřídka sem i biskupové přicházeli a tu dvorem bývali. Tak na př. tu byl o vánocích r. 1273 biskup Jan III. z Dražic († 1278), odtuť rozkazoval r. 1274 dne 1. ledna děkanu Kladskému, aby jisté násilníky tresty církevními stíhal. Nástupce jeho Dobež z Benešova († 1296), který o zlepšení biskupství svědomitě pečoval, bezpochyby hrad zdejší ne-li postavil, tak aspoň upravil. Aby ale i městečko ohrady pevné nemajíc nepřátelům a zhoubcům zemským, které vedl do Čech hrabivý poručník Otík Braniborský, statečně odpírati mohlo, ohradil kostel zdejší tak, že se odtuď tvrzi nějaké podobal. Pevné a vysoké hradby tehdá zřízené dochovaly se posud, jsouce příčinou toho, že zdejší i jiné chrámy opevněné kostely (lat. castellum) se nazývaly. týž biskup dal také panství Štěpánovské a všechny užitky z něho ke stolu arcibiskupovu vycházející popsati. Podobné sepsání čili registra berní učinělo r. 1376. Arcibiskup Jan Očko z Vlašimě (1364-1379) potvrdil r. 1375 dne 27. února nadání, jež konšelé Štěpánovští kostelu zdejšímu učinili. Sebrali totiž v obci peníze a koupili úroky ve vsích Chmelné a Bernarticích, kteréž na vychování třetího kněze obrátili. Arcibiskup Zbyněk († 1411) udělil Štěpánovským vý

Když začaly války husitské, přitrhli Táboři před Štěpánov a obdrželi hrad a městečko buď smlouvou aneb násilím. Stalo se to asi r. 1421, ne-li dříve, zajisté však před r. 1423. Tu přestala ihned vláda arcibiskupův a světští držitelé od těch dob na hradě zdejším poroučeli. Přivrženec strany Táborské Janek ze Suché připomíná se v letech 1430-1433 co pán Štěpánovský, ale vedle něho sedě tu r. 1433 také Jan Čber z Radikovic, takže se ti dva o úroky a platy z panství vycházející dělili. I po urovnání řádův zemských (1436) nevrácen Štěpánov arcibiskupství ani již neobsazenému, nýbrž císař Zikmund zapsal jej t. r. s jinými ještě statky zápisnými Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lipnici. Tímto zápisem řady starodávné a na Štěpánově platné z veliké části byly porušeny, neb napřed spravováno zboží to z Lipnice a potom z Vla šimě, kterou Trčkové r. 1442 koupili. Na hradě již nesídlel purkrabě, klásní přišli o chléb, nápravníci odkázáni byli službou svou jinam, poddaní odváděli úroky a ospy na Vlašim; zkrátka řečeno, hrad zdejší zpustl. Více než sto let patřil Štěpánov k panství Vlašimskému. R. 1547 prodal Burjan, Ferdinand i bratří nezletilí Trčkové z Lípy městečko Štěpánov a ves Lhotu u Štěpánova, kromě toho i ves Dalkovice dědičnou Zdenkovi Zruckému ze Chřenovic za kop. 1690. Památku Zdenkovu hlásá posud osadníkům zdejším krásný zvon, jejž r. 1552 chrámu zdejšímu daroval. Na panství vydělal, neb r. 1553 prodal je Pavlovi Malovci z Malovic na Zbraslavicích za 2450 kop gr. č. Po smrti Pavlově († 1557) zůstalo dosti zboží, aby se o ně synové jeho poděliti mohli. Oldřich syn nejstarší dostal za díl svůj zámek celý pustý Štěpánov s ohradou a polovici městečka, kostela a panství nad špitálem a jeho úročníky. Díl tento prodal r. 1568, když byl zatím statku Zbraslavského dosáhl, »otci svému« Adamovi Budovci z Budova na Koroticích. Držitelé této polovice se potom rychle měnili. Napřed ji dostala Johanka Klenovská ze Plení, od ní ji koupil Albrecht Novohradský z Kolovrat (asi 1574), od tohoto Jan Chlum z Chlumu a ten ji prodal r. 1575 Janovi Malovci z Malovic. Jen tento (jiný syn Pavlův) byl již před tím v držení vsi Dalkovic a druhé polovice městečka, v níž sobě byl jeden dům či sídlo k obývání svému zřídil, koupiv pak r. 1575 druhou polovici držel celé městečko. Bylť on poslední zápisný držitel Štěpánova. Kr. prokurátor Mikuláš Skalský z Dubu odeslal totiž Jana r. 1581 do soudu komorního, aby polože zápisy své na Štěpánov peníze zástavní své vzal a statku císaři v ruce postoupil. Po dlouhém z obou stran mluvení a vykládání nalezl konečně soud (1584, 20 listopadu), aby Jan peníze vzav Štěpánov ve 4 nedělích králi k držení postoupil, což se ihned potom stalo. Jan odebral se na dědičný svůj statek Dalkovice. Obec Štěpánovská shledala tehdá dobrou příležitost osvoboditi se od vlády panské a státi se městečkem komorním, což se mohlo státi jen tehdá, když sebe samy od krále koupili. R. 1584 dne 10. února (ještě před výplatou) dal jim král Rudolf dovolení, aby za 18.000 fl. rh. »městečko Štěpánov s hradem a podacím, ves Lhotu a panství na vesnicích špitálských a kostelních ujíti mohli«. Než odvážili se věci, kterou provésti s to nebyli. Když nemohli platiti, ujal král Rudolf hrad a panství zase a prodal je r. 1596 k dědičnému držení Karlovi Holickému ze Štěrnberka a na Štěrnberce. Pán tento potvrdil t. r. dne 4. dubna výsady městečka a umíraje († 1608) odkázal statky Štěpánov a Dalkovice manželce své Anně Holické roz. z Donína k doživotnímu držení. Paní tato dlouho se netěšila z odkazu tohoto; potvrdivši r. 1608 dne 13. prosince výsady městečka, zemřela již r. 1609 dne 21. ledna. Nyní připadl Štěpánov k panství Štěrnberskému. R. 1664 dne 20. října prodal hrabě Václav Jiří ze Štěrnberka městečko Štěpánov »s rytířským sídlem«, vsi Lhotu a Dubějovice a 1 chalupníka v Sedmipanech Ignácovi Gottfridovi z Houssonu, cís. a soudu purkrabskému radě. Nový pán potvrdil Štěpánovským dne 25. října jich výsady, ale vida příležitost, že by mohl na Štěpánovu vyzískati, prodal jej r. 1670 Lidmile Maximilianě hrab. ze Sparu rozené z Valdšteina. Suma trhová při prodeji posledním byla skoro dvakráte, větší nežli při prodeji dřívějším; neb Housson byl na opravách zámku pilně pracoval, jej zcela po vkusu tehdejším přeměnil a na památku toho nad branou zámeckou kámen se znakem a letopočtem 1668 zasaditi kázal. Stavbu tu dovedla ke konci řečená hraběnka Sparova. Zemřela po několika letech a pohřbena jest ve zvláštním sklípku v presbyterii kostela zdejšího. Manžel její Jan Arnošt hrabě ze Sparu obdržel povolení od nejv. úředníkův, aby statek jménem nezletilých dětí svých spravovati mohl; vida však, že by jej udržeti nemohl, prodal r. 1687 dne 17. června zámek Štěpánov se vším jeho příslušenstvím Františce B. hraběnce z Weisenwolfu. Zámek připojen byv k panství Vlašimskému, udržován byl dobře na stavení svém a nad to byv r. 1668 důkladně postaven, snadno přetrval první polovici osmnáctého století. Avšak r. 1741 dne 22. dubna ohněm vzniklým neopatrností jednoho souseda zdejšího i se 40 domy spálen byl, a poněvadž ho k osídlení nevyhnutelně potřeba nebylo, více jej neopravovali. Hradiště samo, nejsouc k jiné potřebě, potom mezi chudší sousedy k vystavění nových domkův rozprodáno..