Tasovice

Na počátku existence zdejšího šlechtického sídla však nestála tvrz ani zámeček, ale mlýn, který na přelomu 13. a 14. století vybudovaly znojemské klarisky ve své části vsi. Mlýn, snad původně dřevěný, byl později vyzděn z kamene do podoby gotické dvojpodlažní obytné stavby, na kterou i nadále navazovala dřevěná vlastní mlýnice. Tato stará obytná gotická část dnes tvoří jádro jižního křídla zámku. Spolu s mlýnem byl patrně již tehdy zřízen dodnes zachovalý funkční vodní náhon, jenž začíná na řece Dyji jezem asi 750 m západně od areálu zámku. Klášterní mlýn měl již tehdy zvláštní status a náleželo k němu devět poddanských usedlostí. Klarisky od prvopočátku mlýn pronajímaly odborníkům - mlynářům. Z nejstarších je poprvé doložen k roku 1520 jistý Štěpán. Mlýn měl velmi dobrou pověst a o jeho pronájem měli záhy zájem jak znojemští měšťané, tak i příslušníci drobné šlechty, což se záhy projevilo i ve vzhledu areálu, který čím dál více získával vzhled malých venkovských sídel. Ve 40. letech 16. století, za držení mlýna měšťanem Kryštofem Hynklem, byly rozšířeny obytné části mlýna o část přiléhající k východní části jižního křídla, a které dnes tvoří jádro jižní části východního křídla. Celek dostal jednotný renesanční vzhled a úpravami prošly i interiéry, např. zčásti zachovalá hřebínková klenba v přízemí východního křídla. Další z držitelů, nobilitovaný měšťan Václav Ryšán z Rozenštejna, povolil na mlýně se usadit skupině novokřtěnců z území Německa a ti přispěli k modernizaci mlýnské technologie. Mlýn obecně se za měšťanských držitelů stal nejen moderním hospodářským provozem, ale i moderní a pohodlnou obytnou architekturou, podobnou šlechtickým zámečkům. V této době bylo zbudováno i severní křídlo, kde byly umístěny chlévy, stodoly, pivovar a pivní a vinný šenk. Všechna tři křídla tak vytvořila obdélný, ze tří stran ohraničený areál, v jehož jihovýchodním nároží se při náhoně nacházela dvojkřídlá částečně dvojpatrová zámecká budova, na níž k západu navazoval vlastní mohutný třípatrový mlýn. V jihovýchodním nároží, na styku obou zámeckých křídel, byla vystavěna hranolová schodišťová věž a v přízemí jižního zámeckého křídla vznikla směrem do nádvoří zděná arkádová chodba nesoucí dřevěnou dvoupatrovou pavlač. Okna zámeckých budov byla ozdobena renesančními ostěními a nadokenními římsami, nádvorní fasády dostaly psaníčkové sgrafito. Původně nad vstupem do areálu, nad průjezdem východního křídla, byla umístěna deska s erbem stavebníka. Dnes je umístěna na severní nádvorní straně mlýnice. Po Václavu Ryšanovi převzal mlýn nobilitovaný měšťan Toniáš Altman z Amštejna, který se však účastnil protihabsburského odboje v letech 1618-1620 a majetek mu byl v roce 1624 zkonfiskován. Zámecký areál s mlýnem se tak dostal zpět do rukou klarisek. Ty jej prodaly v roce 1627 mikulovskému purkmistrovi Janu Guldenmüllerovi. Za jeho vlastnictví areál vyplenili a vypálili v roce 1645 Švédové. Následně se zde vystřídalo několik držitelů, až v roce 1668 koupili areál k nelibosti klarisek loučtí premonstráti, vlastníci druhé části Tasovic. Teprve ti započali s opravami škod vzniklých za války a zámeček upravili pro občasné pobyty příslušníků kláštera. Vnějšího vzhledu se však úpravy nijak výrazně nedotkly. Barokní přestavby zasáhy pouze některé interiéry. Po zrušení kláštera v roce 1784 připadl jeho majetek tzv. Náboženskému fondu, který tasovický zámecký areál s mlýnem prodal kolem roku 1824 mlynáři Karlu Steinmetzovi. Za něj a dalších vlastníků, rodiny Geppertovy, se vzhled obytných budov výrazněji neměnil, investováno bylo především do modernizace mlýnské části a v severních objektech byla zřízena zahradní restaurace a hostinec. V roce 1945 byl areál jako majetek Němců konfiskován a v roce 1948 definitivně zestátněn. Ještě chvíli poté fungovala mlynářská činnost, ale i ta byla brzy zastavena. Areál byl upraven na několik bytů, v severním křídle stále fungovala hospoda se zahradní restaurací, zřízen byl taneční sál i kino. Samotným budovám byla však věnována minimální údržba. Ještě horší stav nastal po roce 1989, kdy zámek přecházel z jednoho soukromého vlastnictví do druhého a povětšinou sloužil jako bankovní zástava bez jakéhokoliv zájmu vlastníků. V roce 2009 zachvátil areál požár, který zcela zničil střechu nad východním křídlem, částečně poničil i jižní zámecké křídlo a severní s kinem a restaurací. Od té doby historicky i architektonicky cenný zámecký areál s mlýnem nezadržitelně chátrá a mění se ve zříceninu..