Holíč

Toto opevnění je obehnáno širokým vodním příkopem. Přístup k zámku zajišťují dvě dvojice kamenných mostů, jedna na západní straně a druhá na východní straně dispozice. První z obou dvojic mostů překračuje široký vodní příkop bastionové pevnosti. Druhý z obou dvojic mostů překračuje o něco užší a dnes suchý příkop původního středověkého hradu. Zámek má také rozsáhlý systém podzemních chodeb..

Jeho hlavní úlohou byla obrana hranic uherského království proti království českému. Navíc hrad zajišťoval významnou obchodní stezku z Budína do Prahy. Někdy v pol. 13. stol. byl obdélný obvod hradu vymezen kamennou hradbou o stranách 57 x 39 m. Hrad byl ve svých počátcích královský. Podle listiny z roku 1273 král Ondřej II. (1205-1235) postoupil holíčské zboží šlechtici Kemenovi. Někdy na přelomu 13 a 14. stol. jej zabral Matúš Čák Trenčiansky. Ten z Holíče podnikal výboje na Moravu, což vedlo k odvetné výpravě českého krále Jana Lucemburského v roce 1315. Vodní opevnění znemožňovalo podkopávání, ale dobytí hradu nezabránilo. Česká posádka zde zůstala až do roku 1332. Po vrácení Uhrám zůstal v královském držení po zbytek 14. stol. V jižní části hradu tehdy vznikl obdélný kamenný palác se čtverhrannými věžemi na obou jeho koncích. Tento celek měřil 49 x 11.5 m a dodnes je zachován ve výšce dvou pater v jižním křídle zámku. Jedná se o obdobnou dispozici, jakou mají například paláce českých hradů Kašperk a Radyně. Někdy na konci 14. stol. jej od krále Zikmunda získal Ctibor ze Stibořic. Po něm hrad držel jeho stejnojmenný syn a pak do roku 1489 Šlikové. Holíč se stala jejich hlavním sídlem. Za Šliků došlo k další přestavbě hradu. Na západní straně bylo postaveno nové kamenné palácové křídlo a hrad byl rozšířen k severu. Z původně obdélné dispozice se stal téměř čtverec o stranách 66 x 62 m, obehnaný novou parkánovou hradbou se zaoblenými nárožími a vodním příkopem. V tomto čtverci stojí i dnešní zámek. Všechny nové zdi byly postaveny na dřevěných pilotách kvůli bažinatému terénu. Někdy v pol. 15 stol. se hradu nakrátko zmocnil Pankrác ze Sv. Mikuláše. K výše zmíněné přestavbě došlo nejspíše po navrácení hradu Šlikům. V roce 1489 získali holičské panství Czoborovci. Za nich došlo v poslední třetině 16. stol k přestavbě hradu na čtyřkřídlý renesanční zámek dostavbou severního a východního křídla. Před středověkým příkopem vznikl nový čtverec renesančního opevnění s mohutnými nárožními bastiony a vnějším vodním příkopem. I přes nové opevnění byl zámek v 17. stol. vypálen povstaleckým vojskem. V roce 1736 koupil zadlužené panství od Czoborovců František Lotrinský, manžel pozdější císařovny Marie Terezie. Zámek byl v letech 1749-1754 přestavěn v barokním stylu podle návrhu J. N. Jadota. Východní křídlo bylo strženo, čímž se dispozice změnila na trojkřídlou. V okolí zámku vznikla francouzská zahrada, přičemž renesanční opevnění bylo zachováno a stalo se její součástí. Habsburkům zámek sloužil jako občasné letní sídlo až do roku 1918, poté připadl státu. V interiérech zámku byla v době prvního Československa škola. Park byl po roce 1919 zlikvidován a dnes je z něj orné pole. V roce 1970 byl zámek vyhlášen za národní kulturní památku, to ale celkové devastaci stavby nezabránilo. Dnes je v majetku města..