Nížkov
© Jan Dostál 09/2013
Obec Nížkov (německy Nischkau) leží 12 km na Českomoravské vrchovině jihozápadně od Žďáru nad Sázavou a 8 km jihovýchodně od Přibyslavi. Prochází jí silnice II/352 ze Žďáru nad Sázavou do Polné. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1206, kdy Jan z Polné pozval mnichy z Oseku, aby na území Nížkova postavili klášter. Podle jiných zdrojů první písemná zmínka pochází z let 1232, 1233 či 1234, kdy tady osečtí mniši postavili cisterciácký klášter Cela svatého Bernarda včetně dřevěného kostelíka. Podle kronikáře Jindřicha Řezbáře tu rovněž založili vinohrad. V roce 1239 je opat Slávek z místa odvolal kvůli tvrdým životním podmínkám a nárokům olomouckého biskupství na zdejší území. Po odchodu mnichů zde zůstal dřevěný kostelík, jemuž se říkalo „na Mníšku“ a vesnici okolo něj pak Mníškov, z čehož vzniklo dnešní pojmenování. Ve druhé polovině 13. století byl na místě dřevěného kostela postaven kostel kamenný v raně gotickém slohu. Zasvěcen byl svatému Mikuláši. V obci nyní žije asi 950 obyvatel.
Areál kostela stojí na západním okraji návsi. Při západním průčelí kostela stojí Nížkovská kostnice.
Cisterciáčtí mniši z Oseka, kteří se v Nížkově pokoušeli založit novou filiaci, začali s výstavbou kostela ve 30. letech 13. století. ...Již v roce 1239 však museli Nížkov opustit a kostel zůstal nedokončen, přesto však sloužil náboženským obřadům. Po roce 1485 byl přestavěn v raně gotickém slohu na místě dřevěného kostelíka. Z počátku 17. století pochází renesanční křtitelnice, kterou pravděpodobně používali i protestanti, kteří toto místo používali v době před Bílou horou. V roce 1614 kostel získal zvon, který přečkal obě světové války a je v provozu. V roce 1753 nechal polenský děkan Petr Florián přistavět ke gotickému presbytáři barokní loď, vyměnit původní gotická okna a zvýšit hranolová věž o třetí patro. Roku 1852 zde byly instalovány varhany, které vytvořil Johann Wiktora z Prahy a v roce 1979 je přestavělo družstvo Igra Praha. Hlavní oltář z roku 1877 je zasvěcen sv. Mikuláši, vedlejší oltáře zasvěcené Panně Marii a sv. Václavu pocházejí z roku 1870, respektive 1873. V roce 1930 v severní části kostela zřídili oltář sv. Terezie. Z roku 1972 pochází oltář Božího hrobu. Roku 1992 kostel získal další dva zvony. Současný kostel sv. Mikuláše je jednolodní orientovaná stavba, která má ustupující pětiboký presbytář se síťovou a žebrovou klenbou, v němž se nachází několik pozdně románských prvků. Při jižní straně presbytáře stojí čtyřboká věž a při jižní straně přístavek předsíně s polovalbovou střechou. Na sever od presbytáře stojí sakristie, která je neobvyklého tvaru, neboť byla zamýšlena jako kaple v boční chrámové lodi. Kostel má valbovou střechu. Presbytář je zaklenut křížovou a hvězdicovou klenbou, sakristie křížovou klenbou a loď třemi poli valené pruské klenby. Kruchta na dvou pilířích je podklenuta valeně, valeně je zaklenuta i předsíň
Po stranách hlavního oltáře zasvěceného sv. Mikuláši stojí sochy sv. Petra a Pavla. Barokní kazatelna stojí vedle vchodu do sakristie. V kostele se nacházejí tři oltáře, hlavní je zasvěcen sv. Mikuláši, vedlejší pak Panně Marii a sv. Václavovi, vedle něhož se nachází renesanční křtitelnice. Před hlavním oltářem visí dřevěný kříž. Kostel sv. Mikuláše je kostelem farním s pravidelnými bohoslužbami. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka společně se sousední kostnicí (viz samostatné heslo) a křížem z r. 1850 u brány hřbitova. Před kostelem stojí památkově chráněná fara z 18. století a socha sv. Jana Nepomuckého..
