Brníčko

Za stavitele hradu lze považovat až Benedova vnuka Ctibora Moravu.V roce 1356 je hrad poprvé uváděn v zemských deskách jako majetek pánů z Otaslavic. Ctiborův syn Mikuláš Morava se rovněž psal z Brníčka. Po Mikulášově smrti připadl hrad jako odúmrť markraběti Joštovi a ten postoupil Brníčko Bernardovi ze Slavoňova.V roce 1434 se objevuje nový majitel - Jan Tunkl z Drahonovic, který se začal psát z Brníčka. Z tohoto nezámožného zemana z Krnovska se během 40 let stal nejmocnější feudál severní Moravy té doby, spojující rodový majetek v jeden ucelený celek. Po jeho smrti převzal majetek jeho syn Jan Mladší. Brníčko bylo zcela zničeno za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Hrad dobyli přívrženci Matyáše Korvína – hejtman Franc z Háje a pán ze Zvole..

Protože chtěl co nejdřív další zisky, museli poddaní platit víc daní a stavět hráze. Často sám na stavby dohlížel a pobízel dráby. Lidé tak měli brzy záda sedřené Tunkla a krví zmalované. Svého pána nenáviděli čím dál víc. Jednou jakýsi Jeroným už příkoří nevydržel a zvedl proti němu ruku a ani drábové už nic nezmohli. Lidé Tunkla utloukli k smrti. Zbitý vydechl na hradě Brníčku naposledy. Nikdo ho nelitoval, časem se začal objevovat jeho přízrak. Prý zapřažen v ohnivém pluhu, musel orat hráz Podhrázského rybníka. Kolem něj poskakovali čerti. Ti ho nenechali vydechnout. Když zastavil, dostal pěknou ránu bičem. Ze zakletí ho prý osvobodila žena. Až do svého stáří rukama rozebírala hráze zdejších rybníků. Když odnesla všechno kamení, Tunkl spasil svoji duši..