
Nové Hrady - německy Gratzen - jsou město nedaleko rakouských hranic, asi 30 km jihovýchodně od Českých Budějovic. Ve středověku bylo významnou pohraniční pevností. V písemných pramenech je zmiňováno slovanské hradiště a ve 13. století vrcholně středověký hrad, patřící rodu Vítkovců. Historické jádro je městskou památkovou zónou. Je zde řada památek, z nichž nejvýznamnější jsou hrad, Buquoyská rezidence a nový zámek se zámeckým parkem; ze sakrálních památek kostel sv. Petra a Pavla. u něj pak klášter servitů Božího milosrdenství rodiny Panny Marie a hrobka hraběcího rodu Buquoyů na hřbitově. Z nejbližšího okolí vyniká Terčino, též Tereziino údolí - národní přírodní památka s romantickými stavbami, umělým vodopádem a tvrzí Cuknštejnem a přírodní památka Sokolí hnízdo a bažantnice. Město leží na silnicích II/154 Kaplice-Třeboň a II/156 České Budějovice-Nové Hrady. Dále zde kolem nového zámku vede silnice na hraniční přechod s Rakouskem: Nové Hrady-Pyhrabruck; u přechodu se nalézají historické hraniční kameny a Skanzen ochrany státní hranice a železné opony. V místní části Byňově-Jakuli, cca 5 km od vlastního města je železniční stanice Nové Hrady na trati č. 199 České Budějovice-České Velenice-Gmünd. Procházejí tudy cyklostezky 34, EV13 Rožmberského dědictví a 34, 1048 EV13 Paměti Vitorazska a Paměti Novohradska; dále červená turistická stezka (Stezka Českem), která prochází městem, s modrou odbočkou u nového zámku směrem na přírodní památku Sokolí hnízdo a bažantnice a Petříkov ( vlaková zastávka na trati č. 199 České Budějovice-České Velenice-Gmünd).
Historické stavební prvky v exteriéru - prostup pro hřídel vodního kola. Historické stavební prvky v interiéru - tesařsky zdobené podpůrné sloupy a dveře. Je zachováno kompletní umělecké složení mlýna ve stavu, jaké bylo po 2. světové válce (zrenovováno). V mlýnici jsou patrné stopy přestavby z obyčejného složení na umělecké. Veškeré strojní zařízení je považováno za vzácně dochované, některé stroje můžeme zařadit jako unikátní. Část zrestaurována v letech 2014-2015 panem Davidem Veverkou..
V roce 1590 je uváděn v soupisu soukromých mlýnů na všech panstvích patřících Rožmberkům, prosazeným Jakubem Krčínem z Jelčan. V té době Bartlovský mlýn je v soupise uveden jako první. V roce 1596 ho koupilo město Nové Hrady a od té doby se mu říkalo Městský mlýn. V té době měl mlýn tři vodní kola. V roce 1598 došlo k přestavbě. Dne 7. června 1850 byla velká část mlýna zničena požárem. Mlýn vystřídal mnoho majitelů, v roce 1865 se dostává do majetku rodiny Václava Zevla. V roce 1893 byla přestavěna mlýnice na umělecké složení, v roce 1913 elektrárna a v roce 1919 byly instalovány dvě válcové stolice a v roce 1966 byl mlýn elektrifikován. V roce 1984 po smrti Marie Zevlové přechází na potomky Jana Zevla a Helenu Loukotovou. V roce 2011 kupuje mlýn syn Heleny Loukotové Jan a zahajuje jeho opravy. Mlýn prošel ve druhém desetiletí 21. století rozsáhlou rekonstrukcí a v červenci 2017 byl zpřístupněn veřejnosti. V provozu je mlecí zařízení z přelomu 19. a 20. století - muzeum, které si lze prohlédnout v rámci komentované prohlídky. Prohlédnout si lze i zemědělskou techniku používanou na počátku 20. století nebo hospodářská zvířata. Součástí mlýna je i pivovar, penzion a stánek s občerstvením. Vodní mlýn a jeho součást elektrárna jsou v rámci památkové zóny Nové Hrady památkově chráněné a uvedené v památkovém katalogu NPÚ..